Kruh
Všichni, když si ruce dáme,
velké kolo uděláme,
a pak když už ho umíme,
společně se zatočíme.
…
Jako
Jak a čím jezdíme
Auta jezdí po silnici,
(běh po třídě)
vlak musí mít kolejnici,
(chůze po třídě + ruce jako vlak – kruhy podél těla)
…
Pohádka o mém hrnci v kredenci
Byl ušatý, vlastně uchatý. Navrch zelený, uvnitř bílý a smál se, dokonce mluvil. Řeknete si, obyčejný hrnec ! A hrnce přece nemluví. Ale hned vás z toho vyvedu. Když má hrnec ucha, jako by měl uši. Slyší a poslouchá, co si povídáte. Za chvíli se naučí i mluvit, zkouší si to nejdříve tiše v kredenci a pak se odváží i nahlas. Ale nepředbíhejme.
Než můj hrnec promluvil, byl to dareba skoro k ničemu. Co mohl, nedovařil, co mohl, spálil či připekl. Takový Budižkničemu! To jsem si o něm myslela. Dokonce už i moje babička s ním mívala trápení. Jednou se jí vysmekl z rukou, poskakoval ze schodů a notně se otloukl. Tam, kde se na něm odrazil zelený smalt, tam …
Výrobek vhodný pro každou příležitost
Pomůcky: sklenice s úzkým hrdlem, luštěniny všeho druhu, pytlovina nebo děrovaná látka, lýko
Do misek si nasypeme luštěniny, které seženeme. Já jsem použila krmný bob, pohanku, jáhly, čočku žlutou i hnědou, hrách, fazole. Skleničku plníme střídáním luštěnin až po hrdlo, to pak ozdobíme kusem pytloviny, zavážeme lýkem. Je to nenáročná rychlovka s velkým úspěchem.
Zkoušela jsem také plnit sklenici barvenou rýží. Jako barvu jsem použila potravinářské barvivo, které jsem rozmíchala v malém množství vody a tímto roztokem jsem zakapala běžně dostuonou nejlevnější rýži a za občasného míchání nechala v pokojové teplotě zaschnout. Použila jsme více barev, měla jsem tedy pestrou škálu obarvené rýže a tou jsem plnila sklenici stejným způsobem jako u luštěnin. Efekt byl super, jen pozor na …
Slunečnice
Za sluníčkem hlavu točí,
tak jako já k mámě oči.
Žluté lístky dokolečka,
uprostřed je hnědá tečka.
Hlavičku svou večer skloní,
tak jak každý, když se bojí.
Když sluníčko ráno vstává,
hlavičku zas vzhůru dává.
Jahodová pohádka
Kdysi dávno, když na Zemi ještě neřádilo tornádo zvané civilizace, rostl na jednom místě les. Od obzoru k obzoru, nesmírně obrovský les. Žila v něm spousta zvířat a stromů, ale přeci jen převládaly jahodovníky. Tento les by se nám, lidem, zdál docela obyčejný, ale vládl magickou silou. Vládce tohoto lesa spravoval svou říši spravedlivě a moudře. Vše zářilo štěstím, ale to nemohlo trvat věčně.
…
Vařila myšička kašičku
Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku:
tomu dala, tomu nic,
tomu málo, tomu víc,
a ten maličký, krájel chlebíčky,
po krajíčku, po skývce,
po krajíčku po skývce …
(jako krájíme ručičku, postupujeme přitom od dlaně k rameni)
Mikuláš, anděl a čert
Pomůcky: Kulaté krabičky od sýrů, lepidlo, fixy, vata, barevné papíry, krepák (s hvězdičkami, černý a červený), zlatý sprej, třpitky, špejle, svačinový sáček. pohyblivé oči, zlatý chlupatý drátek, prstové barvy (můžou být i tempery)
Čert a Káča
V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už ji bylo k čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Ve vesnici byla každou neděli muzika. Káča tam pokaždé chodila a doufala, že ji někdo vyzve k tanci, ale nikdo to neudělal. Proč? Káča byla protivná a každý se raději od ní držel dál.
Přišla další neděle a Káča šla znovu na zábavu. Jako vždy si sedla ke kamnům a sledovala, kdo s kým tancuje. Doufala, že pro ní také už konečně někdo přijde.
Najednou se v sále objevil myslivec, kterého nikdo neznal. Objednal si pití a zamířil si to přímo ke Káče. „Napij se, krásná dívko,’ oslovil ji a podal jí džbán. …