Dali

Proč se hrábě zlobily

V městském parku se uklízelo. Léto skončilo, pomalu se blížila zima. Listí v korunách stromů změnilo barvu, uschlo a opadalo. Pokrylo trávník šustivým kobercem.

Pan zahradník svolal své pomocníky, rozdal jim hrábě a přidělil jim místo, které měli uklidit. Cesty a cestičky vykartáčovalo malé autíčko, ale na trávník si netroufalo, proto ho bylo potřeba vyhrabat ručně.

Všichni se dali vesele do práce. Hromádek listí přibývalo. Hrábě se brigádníkům v rukou jen kmitaly. Jediný, komu se moc pracovat nechtělo, byl Bohumil. Chvíli hrabal s ostatními, ale pak ho to začalo nudit.
…

Proč se hrábě zlobilyPokračovat ve čtení »

First bike – kolo bez šlapek

Stává se vám často, že vidíte při procházce v parku nebo na cyklistických stezkách rodinku s kočárkem a ještě dítko, které jede na kole a nemá šlapky? Říkáte si, co to je? Vždyť kolo je přece lepší? Ano, i s takovou reakcí jsem se sama setkala, když jel syn na tomto kole a soused mě povídá „Kam jste dali šlapky“? Řeč je o first bike. …

First bike – kolo bez šlapekPokračovat ve čtení »

Čert jde do Skutče

Pověst o „věčném židu“. Je tomu již asi 20 let, když vyšed ze školní budovy spatřil jsem na náměstí shluk lidí, kteří hleděli ke Štěpánovu. A k mé otázce, proč zde stojí, dali za odpověď, že čekají – čerta. „Navštívil již,“ tak pravili, „tolik a tolik kostelů (!), a teď prý ho vedou v řetězech na Štěpánov z Chlumečka.“ Kde vzala se najednou pověst ta neobyčejný, nemohl jsem zjistiti. Ale jisto jest, že v jiné podobě trvá již od 16. století. Jen že místo čerta mysliti si musíme Ahasvera, věčného žida. …

Čert jde do SkutčePokračovat ve čtení »

O bílém jelenu

Kromě fořtmistra mělo polesí Klokočka v minulém století ještě jednoho démona, který strašil lidi. A to bílého jelena velikosti malého koně. Jedno bylo jisté, když návštěvník lesů nedostal výprask od fořta, stalo se tak od jelena, který dokázal i k smrti člověka utýrat.
Přihodilo se jednou, že vyděsil dva chlapce jdoucí z Bílé hlíny a nesoucí nůši švestek. I když jeden hleděl doprava a druhý doleva a pelášili, aby nebyli překvapeni, a málem už se radovali, že jsou z lesa venku. Dokonce se už dali do zpěvu, když ve stráni cosi zapraskalo. Hup a obávaný jelen byl takřka u nich. Nůše se švestkami byla hned na zemi.
Ještě štěstí, že na dosah byl …

O bílém jelenuPokračovat ve čtení »

O plastové láhvi

V obchodě na polici s nápoji stála plastová láhev s vodou. Bylo na ní napsáno: “Zdravá voda s bublinkami”, a tak jí budeme říkat Bublinka.

Jednou večer přišel do prodejny kluk, měl velikou žízeň. Šel rovnou k regálu s vodami, vzal si naši Bublinku do košíku a u pokladny zaplatil. V parku si sedl na lavičku, vodu z láhve naráz vypil a prázdnou Bublinku zahodil do trávy. Jéjé tam se jí nelíbilo, přes den na ni pálilo sluníčko, létali vosy a komáři a v noci, no v noci jí byla velikánská zima. Také pršelo a Bublinka byla celá mokrá a špinavá od bláta.
…

O plastové láhviPokračovat ve čtení »

Přáníčka

Jsme klub pro děti od dvou let a přáníčka vyráběly děti s naší pomocí. Barevný papír jsme přeložili a na vnitřní stranu podle šablony nakreslili srdíčko, pomatlali bílou lepící pastou a po jednom lepili uschlé lístky růží. Na druhou stranu jsme nalepili šablonu srdíčka, namalovali si pusinku rtěnkou a na srdíčko dali pusinku a podepsali se.
(Alka, Dětský klub “PECKA”)
Zařazeno do Valentýnské soutěže

Jak Zlín dostal méno

Kdysi přes Zlín táhlo jakési cizí vojsko. Veliká sila ho byla a velice lidi sužovalo. Vybírali výkupné, lidé platili jak múrovatí a už si nevěděli rady. Jel s tým vojskem také vojevůdce a ten si sebú vézl svojého synečka. Ubytoval se na rynku, rožní dům to býl, a syneček tam bývál s ním. Když to vojsko pořád nepřestávalo sužovat tož si chtěli lidé na nich nejak postihnút. Jeden měšťan, co akorát u něho býval ten vojevůdce, si jednúc v noci počíhal a …

Jak Zlín dostal ménoPokračovat ve čtení »

Šumpersko: Potrestaná lakota

Kdysi v dávných dobách žil v Hrabenově velmi lakomý sedlák. I jeho rodina trpěla jeho lakotou. Žena a děti chodily nuzně oblečené a často měly prázdné žaludky. Od rána do večera honil sedlák ženu a děti do práce. Peníze měl schované v dubové, železem pobité truhle. Protože už byla plná zlaťáků, rozhodl se, že ji zakope na zahradě.
…

Šumpersko: Potrestaná lakotaPokračovat ve čtení »

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.

Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál.
Celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: Neplakej!
Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.

Zafoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele.

Přejít nahoru