Podle starých letopisů a vzpomínek pamětníků bývala dříve i ta povětrnost jiná. Panovaly krutější zimy se sněhem po pás a mrazy, až stromy pukaly, a tak žhavá léta, že lidé vedrem omdlévali a na troud vyprahlé lesy se samy vznítily. Byly tak urousané roky, že obilí nastojato hnilo, a naopak zase tak suché, že ozimy uschly a jař vůbec nevzešla.
…
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla od sebe tu chybu, že byla náramně líná a kdykoli měla sednouti ke kolovratu, dala se vždycky do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její přádlo ani za řeč. Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo …
Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou.
Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: „Čtyři se tu neuživíme, půjdeme zítra do lesa a děti tam necháme.“ Drvoštěp nechtěl, ale macecha do něj tak dlouho hučela, až ho udolala. Jenže nevěděli, že to všechno slyšel Jeníček s Mařenkou. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. …
Kdo Muhu vlastně je a odkud přišel? Podle pověsti se jednou sešli Krakonoš z Krkonoš a Rampušák z Orlických hor a uvažovali o tom co udělat, aby i Jizerské hory měly svého ochránce. Prohlédli si nejdříve kopce, louky a skály od Smrku po Oldřichovské sedlo a přes Černou Studnici až dolů k Jizeře, kde se do ní vlévá divoká Kamenice a dravý Žernovník. Pak se prý zastavili na dnešním Muchově, tehdy ještě tento kopec název neměl a Krakonoš usoudil, že tady je to pravé místo, protože je …
Vyráběli jsme rodinnou kytku. Každý ze členů rodiny si na barevný papír nakreslil svou ruku a vystřihl (za našeho mimíska to samozřejmě udělal starší brácha). Když byly ruce připravené, tak jsme je nalepili od největší po nejmenší na bílý papír. Starší syn dobarvil trávu a já jsem potom předkreslila na zelený papír stonek s listy, který vystřihl a dolepil. …
Projekt „Bioškoly“ představuje výsledky dvouapůletého úsilí odzkoušet systém využití potravin v kvalitě BIO ve školním stravování. Přínos i bariéry jejich uplatnění ve stravě dětí mapovala celostátní konference, nabízející téma k diskuzi i politikům a celé společnosti
Model zásobování biopotravinami přijaly školy (snadněji soukromé), kde nechybí zápal – v čase krize je však pokrok menší, než se čekalo
…
Zavádění biopotravin do předškolního stravováníPokračovat ve čtení »
Tato sbírka básniček a obrázků vznikla shodou dobrých náhod především pro všechny nemocné cystickou fibrózou a jejich rodiny. Znalce asi hned na první pohled uhodí do očí nedokonalost kreseb (až na vlčí mák a čekanku) a místy lehké klopýtání verše. Jenomže to je právě hlavní důvod, proč je na světě.
Kromě toho, že by vás, kteří si ji prohlédnete a přečtete, měla potěšit a možná i zlehýnka obrátit k věcem, které jsou na světě trvale hezké, je myšlena- prozradím to rovnou- jako normální nabádávka. …
Tramtadadaaa…ti, kdo netrpělivě čekali na vyhlášení soutěže BYL JEDNOU JEDEN ŽIVOT” se konečně dočkali. Všechny došlé odpovědi byly správné a některé nás velmi pobavily! Děkujeme všem účastníkům 🙂 Jelikož výhercem může být jen jeden, štěstí se tentokrát usmálo na děti z denního stacionáře z Kyjova. Jejich odpovědi nás upřímně pobavily. A i pro ostatní soutěžící máme …
Vyhlášení výherce soutěže “Byl jednou jeden život”Pokračovat ve čtení »
Bydle kdysi v strakonickém zámku pan vrchní, který měl velmi pyšnou a marnivou ženu. Nosila se jako šlechtična, střídala denně obuv i šat, dbajíc toho, aby se od ostatních paní lišila a nad ně vynikala.
Dala si udělat střevíce ze safiánu, avšak když si ostatní paní rovněž takové pořídily, tu v rozmařilosti objednala si střevíčky od pekaře. Pekař upekl jí střevíčky z pšeničného těsta, z jakého se pekou hostie, takž byly bílé jako padlý sníh. Pyšně vešla paní vrchní do kostela, usedla do rodinné stolice, která stála na čestném místě, právě pod kazatelnou. O pozdvihování, když padali lidé na kolena, zůstala pyšná paní sedět a nepoklekla. Tu ozvala se v kostele rána, dlažba se rozestoupila a paní …
Nedaleko od Klipce, směrem jihozápadním nesou pozemky název Kobylnice a U Studně. Některé skutečnosti naznačují, že mohla v lokalitě stávat v minulosti osada, která zanikla podobně jako nedaleké Popovice. Podle tradice se vyorávaly v těchto místech zbytky základů staveb a byly tu znatelné stopy po mlatech ve stodolách. Podle vypravování pana Františka Pohanky se zde na poli propadl Hoffmanovi z Velimi kůň. Lidé při zjišťování hloubky propadliny dlouhým bidlem zjistili, že to je hluboká zasypaná studna.
