V jedné daleké zemi, hluboko v lese, žil v jeskyni veliký obr. Bylo tu celkem živo, všude plno zvěře, každou chvíli sem zavítali lidé. Tak to šlo nějaký čas, až někdo z lidí velkého obra zahlédl. Pověst o něm se rychle rozkřikla, lidé se začali bát a lesu se každý obloukem vyhnul. Dokonce i zvířata jakoby se před ním schovávala.
…
Cestou do školy na nástupním ostrůvku tramvaje se desetiletá Terezka každé ráno choulí do bundy a z deštníku kolem ní tečou proudy vody. V takových nevlídných chvílích se v duchu vrací o pár měsíců zpátky, pryč z mokrého studeného města do slunečných letních dnů strávených mezi kamarády na letním táboře Dětí bez hranic. Jak tam bylo pěkně a jak to všechno rychle uteklo. A to byla letos dokonce na dvou táborech!
…
Blansko s nejbližším okolím od nepaměti patřívalo olomouckému biskupovi. Není divu, že tento nejvyšší církevní hodnostář na Moravě dbal na to, aby zvláště na jeho vlastních statcích byly věci náboženské příkladně vedeny. Z toho důvodu se také zasloužil o postavení kostela v Blansku jako jednoho z prvních v kraji, a to po dlouhých a složitých sporech s brněnským knížetem Vratislavem, který si na Blansko činil nárok, a proto …
Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla zírat celé hodiny a také to dělala. Natáčela se zepředu, prohlížela se zezadu, otáčela se jak holub na střeše – doprava a doleva. Špulila pusu, poulila do zrcadla oči, dokonce v zrcadle prohlížela svůj jazyk. Zrcadlo div z toho všeho prohlížení neprasklo. Přátel si nevšímala. Ostatně, k čemu by jí nějací byli, když si vystačila jen se zrcadlem. Zvířátek si nevšímala, ani si s nimi nehrála, prostě jen zírala do zrcadla. Většina zvířátek nad tím mávla rukou a žabku ze svých her vynechala.
…
Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže.
„No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.
…
V hustých lesích, kde nyní lázeňské místo Karlsbrunn leží, před dávnými časy zbožný poustevník život svůj trávil v modlitbách, odloučen od ostatního světa hříšného. Pohříživ se jednou v tuhý spánek za noci letní, spatřil svatého Huberta. Svatý táže se, co by si poustevník přál. Poustevník přemýšlel a konečně odpověděl: „Chci nemocným prospívati.“ — Probudiv se ze sna, zbožný poustevník …
Zámek, město i panství bruntálské získali po bělohorské porážce Němečtí rytíři od pánů z Vrbna, kteří vedli odboj proti císaři Ferdinandovi II. a byli za to přísně – i na hrdle – trestáni. Za vlády Německých rytířů se na Bruntálsku (jako všude jinde) rozšířily ty nejohavnější pověry, a jednou z nich zachycuje naše povídání: …
Lidová pověst O velmistrovi Janu Kašparu AmpringenaPokračovat ve čtení »
Nadané dítě v mateřské škole
Jak poznáme nadané dítě v předškolním věku
Nejdříve bychom si měli ujasnit, co myslíme pojmem nadané dítě. Pojetí je totiž vícero. Někteří (a možná právem) se domnívají, že nadání má každý člověk – malý či velký, chytrý či hloupý; někdo má nadání větší a jiný menší, někdo na kreslení, jiný na sporty. Tento přístup je dozajista oprávněný a z určitého úhlu pohledu stimuluje učitele k tomu, aby se snažil nadání – tedy to, co …
Na počátku 9. století se stal německým císařem Jindřich. U jeho dvora sloužil mladý hrabě Albrecht z Oldenburka. O něco mladší než on byla i osmnáctiletá císařova dcera Elenka. A protože se jí v kráse a duchaplnosti nemohl v Německu nikdo rovnat, hrabě Albrecht se do ní z celého srdce zamiloval. Vztah to byl oboustranný, oba toužili jen po tom, aby mohli být navždy svoji. Hrabě ovšem věděl, že …
Chudá dívka neměla ani otce, ani matku. Jednou při zametání našla stříbrný peníz. Za tu minci si koupila košíček a šla sbírat jahody. V lese ji zastihla noc. Děvče převrátilo košíček a vlezlo si do něj, aby přenocovalo.
Najednou přiletěl motýl a ptal se, zda smí pod střechu. Dívka odpověděla: „No tak vejdi, pro tebe tu ještě kousek místa je.“
…
