Search Results for: les

Barevný podzim svým chladivým dechem naznačil zvířátkům, že je čas si nasbírat potravu na zimu.
Všechna zvířátka se radostně pustila do hledání a sbírání potravy. Jen medvěd se stále potuloval a žádnou potravu nehledal.
Zvířátka mu domlouvala: „Medvěde, hledej si potravu na zimu, jinak budeš mít hlad!“
Ale medvěd jim vždy pyšně odpověděl: „ Hleďte si svého, umím si poradit i bez vaší hloupé rady.“
…

Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už nezvednePokračovat ve čtení »

V domečku u lesa bydlela stará babička se svým kocourkem Mourkem. Mourek, stejně jako babička, už nebyl nejmladší, ale na myšičku ještě někdy dostal chuť.

Myšky Klárka, Lenka a myšák Bob nebyly v domečku v bezpečí. Všechny myšky byly mlsné, hlavně když babičce ve spíži voněl sýr. Jednou povídá myšák: „Zajdeme si do spíže na voňavý sýr.“ A tak myšky šly. Kocourek předl babičce na klíně a myšky při výpravě za sýrem nikdo nerušil. Měly štěstí, babička zapomněla dovřít dveře spíže, takže mohly bezpečně vklouznout dovnitř.
…

Kdo seje vítr, sklízí bouřiPokračovat ve čtení »

Daleko, předaleko a kdoví, jestli ne ještě o kus dál, žil kdysi velice mocný čaroděj, který se jmenoval Krutoděj. Nejenže byl tuze zlý, krutý a ke všem nemilosrdný, byl také šíleně ohyzdný a to tak, že svou ošklivostí vystrašil úplně každého až téměř k smrti. Byl postrachem všech živých a sám čaroděj to o sobě moc dobře věděl. Snad právě proto se po určité době převtělil v černožlutého papouška a jen v téže podobě vlétal mezi všechen lid a svou pravou tvář už nikdy nikomu neukázal.
…

Čaroděj KrutodějPokračovat ve čtení »

Jednoho letního rána rozkvetly dvě krásné růže. Ta s červenými okvětními plátky se jmenovala Maruška, ta s bílými okvětními lístky si říkala Janička. Růžičky si rostly ve svých květináčích. Byl večer a růžičky si popřály dobrou noc.

Najednou břink. Hromy a blesky. Začal liják, který růžičky probudil a vylekal. Neměly se kde schovat, jak uchránit své okvětní lístky, a tak byly mokré až po kořínek. Najednou Janička uviděla pootevřený skleník a rychle se do něho schovala. Zavřela dveře a nikoho k sobě nepustila.
…

Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebemPokračovat ve čtení »

Před mnoha sty lety lidé koně ještě neznali a místo nich používali na práci jen zebry.Nebyly to však takové zebry, jaké dnes jistě všichni znáte ze zoologických zahrad či z obrázků, nebo ze záběrů z Afriky.

Tehdejší zebry byly jen čistě bílé, jako čerstvě napadlý sníh a neměly na sobě, ani jeden jediný černý proužek, natož pruhy po celém těle.
…

Zebří pohádkaPokračovat ve čtení »

Bylo jednou jedno krásné nové autíčko. Mělo červený lak, který se na sluníčku krásně leskl.  Autíčko umělo rychle jezdit a jeho motor měl nádherný zvuk, a tak si to autíčko řeklo: „Proč bych mělo poslouchat takové hloupé a škaredé dopravní značky, které neumějí nic jiného než stát u silnice? Vůbec mě ty hloupé značky nezajímají! Nechci o nich nic vědět, nebudu se je učit, vždyť i bez nich umím krásně jezdit!“  …

O neposlušném autíčkuPokračovat ve čtení »