Každá ručka má prstíčky, sevřeme je do pěstičky,
bum, bum na vrátka, to je krátká pohádka.
Ručičky si spolu hrají, mnoho práce udělají,
bum, bum na vrátka, to už není pohádka.

Leží lenoch na polštáři
leží – dobře se mu daří.
Leží dnes, jak ležel včera
od rána až do večera.
Leží lenoch v peřinách,
sem tam hlavu zvedne,
z pohybu má lenoch strach,
jen občas si sedne.
Jé, lenochu, ty se máš,
celý den nic neděláš.
Že nedělám?
To je omyl, vážení,
být lenochem je umění.
Mýlíte se moji milí,
jen se zkuste dívat chvíli.
Na bok převalím se sám,
chléb si do úst podávám,
dlouho žvýkám žvýkačku,
šklebívám se na Kačku,
jazyk ukazuji všem,
bonbon cucám s úsměvem,
poškrábu se na zádech,
umím zatajit i dech,
knoflík utrhnu si lehce,
jenom vstávat se mi nechce.
Chtěl jsem zalít květiny,
voda je však daleko,
a tak jsem v tom bez viny.
Chtěl jsem krmit křečka,
je však vedle v pokoji
a snad tam nějak přečká.
Chtěl jsem vlasy učesat,
hřeben je však v koupelně
to bych, jejda, musel vstát!
Hlava by mě bolela,
byl bych zničen docela!
Kdo celý den pospává,
na toho jde únava.
Raději si lehnu
a ani se nehnu.
Co říkáte?
Do školky?
Že tam poznám celý svět?
Áááááúúúú
budu o tom přemýšlet.

Kluci, holky,
už se těším do školy!
Myslíte, že na psaní a úkoly?
Kdepak, to jste na omylu,
prozradím vám novinu.
Máma mi dnes zabalila
mňam, mňam dobrou svačinu.

Holky, kluci,
už se těším do školy!
Myslíte, že na čtení a úkoly?
Kdepak, kdepak, samá voda,
z omylu vás vyvedu.
Mám totiž knedlo vepřo
dnes v jídelně k obědu.

Vlaštovičky, vlaštovičky,
povídalky, švitořičky,
už nám z dálky jaro nesou,
na domov se celé třesou.

Prohlédly si, kde co leží,
hnízda, dvorky, špičky věží.

Pak spustily naříkání:
Tři vidličky chybí, páni.

Tři vidličky, tři vidličky,
pokřikují na lidičky.