Prosinec
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou vánoce,
přesně jednou po roce.
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou vánoce,
přesně jednou po roce.
Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.
Proč si, sněhuláku náš
ze zimy nic neděláš?
Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení.
Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.
Až půjdu do školy, tam do té velké,
budu mít aktovku, do ní se vejde:
pouzdro, sešity, knihy a barvičky,
v ruce si ponesu pytlíček na cvičky.
Ve třídě každý své místo má,
těším se, až budu žák 1. A!
Ať je zima nebo mráz,
nebojí se žádný z nás.
Ať si mrzne, ať je zima,
zimní sporty, ty jsou prima.
Zapadaly stráně, jede, kdo má saně.
I my dolů jedem jako fůra s ledem.
Jako fůra mouky, držte si klobouky.
Řekl si sad: “Už bych měl spát,
protože začíná listopad.”
Řekla nám zahrada, že je to paráda,
tenhleten listopad i já mám rád.
Už je podzim, hnědá hlína lepí se mnám na paty
a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty.
Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni ušít také maminka.
Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát.
Každý přece snadno zjistí, že už nastal listopad.
U naší babičky stoupáme na špičky.
Trháme jablíčka, trháme hruštičky
a pak je sníme.
U naší babičky smíme.