Železniční přejezd bez závor
Máme doma chytré štěně.
Nepobíhá potřeštěně,
kde trať cestu překříží,
po značce se rozhlíží.
“Pozor, pejsku”, říká značka,
“tady chodit není hračka!
Vláček do hor, vláček z hor,
JEZDÍ TUDY BEZ ZÁVOR.”
Máme doma chytré štěně.
Nepobíhá potřeštěně,
kde trať cestu překříží,
po značce se rozhlíží.
“Pozor, pejsku”, říká značka,
“tady chodit není hračka!
Vláček do hor, vláček z hor,
JEZDÍ TUDY BEZ ZÁVOR.”
Tydli tydli, kdo tu bydlí?
Vašík pašík uličník.
Zmazal židli od povidlí,
jede koupit lavičník.
Kdepak jede – šlape pěšky!
Chce-li utřít povidla,
musí dolů z koloběžky –
NESMĚJÍ SEM VOZIDLA.
A be ce de, Martin jede
po silnici do města.
Pěkně jede? Co tě vede!
Je to cesta necesta.
Musí hlídat, aby z kola
nesletěl až do polí.
Tahle značka totiž volá:
NA CESTĚ JSOU HRBOLY!
Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavři víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá.
Tam kde chodník nemáme,
nalevo se vydáme.
Kdo jde jinak, překáží
a do druhých naráží.
Chodci, pozor, červená!
Není pro nás určená.
Až se zelená rozsvítí,
můžeme rychle projíti.
U nádraží v Kolíně
sedí sůva v komíně,
ocitla se v nesnázi,
neví, jak se přechází.
Houká sýček na věži,
že jí paměť osvěží:
“Na zelenou celý rok –
NA ČERVENOU ANI KROK!”
Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.
Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.
Žába v louži u rybníka učí plavat botu,
kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.