Předškoláci

Jestlipak víte

Jestlipak víte,
jak jaro budí zem,
no přece zlatým
slunečním paprskem,
zaťuká,
pohladí studenou
mokrou mez,
zavolá ,Vstávejte, jaro je právě dnes!

Talířek je kulatý,
polévka je horká,
ale já se nespálím,
do polévky foukám.
Přeji dobré chutnání.
Děkujeme za přání
a žádné povídání.

Ententyky, dva špalíky
čert vyletěl z elektriky.
Být to, pane, letadlo,
špatně by to dopadlo!

Že ho chytla tetka s nůší,
odřel si jen nos a uši.
Jízda už ho netěší.
CHODÍ CESTOU PRO PĚŠÍ.

Babka běží do krámu
pro půl kila salámu:
“Dejte pozor, babičko,
přejede vás autíčko!”

Babka nemá obavy:
“Ono jistě zastaví.
Tady do mne nevrazí,
ZDE SE TOTIŽ PŘECHÁZÍ!”

“Ježku, ježku, ježatý,
už ti šlapou na paty!
Protože jsi pomalý,
všichni by tě dohnali.”

Ať si, ať si, ať si si!
Kdyby pozor dali si,
viděli by na značce,
ŽE SE BLÍŽÍM K ZATÁČCE.”

Í-á, í-á, buďte zticha,
oslík něco povídá:
že prý pozdě honí bycha,
kdo si značky nehlídá!

Jestli cestou potká jámu,
spadne do ní po hlavě –
marně značka říkala mu,
ŽE JE CESTA V OPRAVĚ.

X je nejen písmenko,
ale taky značka.
Uhodneš ji, panenko?
To je přece hračka!

To už hádat nebaví
ani batolátka!
Každé škvrně dneska ví
CO JE KŘIŽOVATKA.

Paci, paci, pacičky,
pozor, slečny řidičky!
Tady se nám batolí
batolata z okolí.

Hači hači hačiči,
pozor, páni řidiči!
Zde se, prosím, nechvátá –
MÁME TADY MRŇATA!

Máme doma chytré štěně.
Nepobíhá potřeštěně,
kde trať cestu překříží,
po značce se rozhlíží.

“Pozor, pejsku”, říká značka,
“tady chodit není hračka!
Vláček do hor, vláček z hor,
JEZDÍ TUDY BEZ ZÁVOR.”

Tydli tydli, kdo tu bydlí?
Vašík pašík uličník.
Zmazal židli od povidlí,
jede koupit lavičník.

Kdepak jede – šlape pěšky!
Chce-li utřít povidla,
musí dolů z koloběžky –
NESMĚJÍ SEM VOZIDLA.