Předškoláci

Kohout

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Vrabeček

Sníh už pokryl všechny střechy,
na vrabečka padá,
přitulil se ke komínu,
nahříval si záda.

Dobře bylo vrabečkovi
v teple za komínem.
Co mu dáme, až se vyspí?
slaný rohlík s kmínem.

Vrabec

Usnul vrabec za komínem,
tichounce tam dřímá,
přilož, Jirko, ještě souček,
ať mu není zima.

Bílá zima, modré mrazy

Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.
Proč si sněhuláčku náš,
ze zimy nic neděláš?

Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení.
Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.

Mrazíci (J. Havel)

Na zamrzlé ulici
hrají si dva mrazíci.
Jeden hopsá v závějích,
pořád jenom mráz a sníh
a ten druhý štípe děti
pěkně ve tvářích.

Teď k nim letí ještě třetí
a má velký spěch.
Cestou z mrazíkovských jeslí
zmrzlou bílou křídou kreslí
květy na oknech.

Ježek v zimě (Jan Čarek)

Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí,
od té chvíle spí a spí.

Zahrabal se do země:
Lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.

Černá vrána (Jan Čarek)

Krákorala černá vrána
krákala na havrana:
Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem,
abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu.

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde – možná ráno.