Pampeliška
když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání. že jsem ráda na světě,
pohoupej mě , milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.
Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.
Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.
Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.
Had leze z díry,
vystrkuje kníry,
bába se ho lekla,
na kolena klekla.
Jen se bábo nelekej,
na kolena neklekej.
Já jsem přece hodný had,
Já mám všechny děti rád.
Běžel tudy zajíček, houpy, houpy,
nesl pytel žemliček, houpy, houpy.
Počkej na mě, zajíčku, houpy, houpy,
dej mi jednu žemličku, houpy, houpy.
Běžel zajíc přes kopec, houpy, houpy,
udělal kotrmelec, houpy, houpy.
Skáče zajíc hopky hopky,
přes dvě louže, přes dvě kopky,
koukněte se – zmizel v lese,
zbyly po něm jenom bobky.