Houpačka – František Hrubín
Naše Kačka, ta je skoupá,
nejraděj se sama houpá,
houpy, houpy, kluku hloupý,
ať ti táta také koupí,
houpa, houpa, houpačku,
tahle je jen pro Kačku.
Naše Kačka, ta je skoupá,
nejraděj se sama houpá,
houpy, houpy, kluku hloupý,
ať ti táta také koupí,
houpa, houpa, houpačku,
tahle je jen pro Kačku.
Hola děti, hola,
roztočíme kola.
Toč se, toč se kolotoči,
ať se děti rychle točí.
A pak pomalu se toč,
zastavíme kolotoč.
Raz a dva, raz a dva,
skončila už naše hra.
Otáčej se kolotoči,
kdo se točí, kulí oči.
Otáčej se tam a zpět,
uvidíme celý svět.
Něco kulatého, něco hladké,
něco kyselého, něco sladké.
Hrášek je kulatý,
čočka je hladká,
zelí je kyselé,
mrkev je sladká.
Byla jedna bublina,
bublila se bublila,
polykala vodu z mýdla
a jak rostla z toho jídla.
Bum!
A praskla!
To má z toho,
že nám ani nenabídla.
Na louce to krásně voní,
kytičky tam hlavy kloní.
Sluníčko je ohřálo,
vodičku jim nedalo.
A tak prosí deštíček,
dej nám trochu kapiček.
Do školy a do školky
nosíváme bačkorky.
Do školky maličké, do školy větší,
každá ta bačkorka je přece něčí.
Á, bé, cé, dé, kočka přede.
Kocour motá, pes počítá,
kolik nití do desíti.
Jede, jede koloběžka,
kdo ji nemá, všechno zmešká.
Já se držím koloběžky,
kdo ji nemá, chodí pěšky.