Pohádková maminka
Maminka
je moje Popelka.
Na kolenou třídí
čočku a hrách.
Uvnitř je ale princezna
a celou ji mám rád.
Naše paní učitelka
Je vlastně jak moje máma,
pochválí mě, pohladí,
když si s něčím lámu hlavu,
tak mi vždycky poradí.
Usmívá se – to jí sluší.
Jmenuje se Jiřinka.
Tolik dětí – na mou duši
– nemá žádná maminka.
O bílé laňce
Mladičkou královnu tížily přísné zvyky na královském dvoře. Jak mohla, odběhla si na kraj lesa a tam se bavila po svém: zula si střevíčky a brouzdala se v potoce, z pomněnek si pletla věnečky a z bílých křemínků skládala obrázky květin a zvířátek. Jednou seděla u lesní tůňky a ze sítí si dělala zelenou kolébku, že do ní položí kytičku sedmikrásek jako panenku a bude ji houpat. Tu vyskočila …
Boháč a chudák
Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli, a sedě pod kupkou, spatřil bílou ženu, jak sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se jí, co je zač a co tu dělá? – „Jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice.” – „A prosím tě, kdepak je moje …
Pták Ohnivák a liška Ryška
Jeden král měl velikou krásnou zahradu. Bylo v ní mnoho vzácného stromoví, ale nejvzácnější byla jedna jabloň, co prostřed zahrady stála. Měla každý den jedno jablko, a to bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne zrostlo a do noci dozrálo, a druhé ráno kvetlo zas jiné. Ale žádné to zralé jablko nedočkalo se druhého rána, pokaždé se v noci ze stromu ztratilo a nikdo nevěděl kam a jak? Král se proto velice rmoutil.
Jednou k sobě zavolal svého nejstaršího syna a povídá: …
Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Bylo-nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěří. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř. Král povídá, jestli by ho chtěl z lesa na cestu vyvést, že mu dobře zaplatí. – „I rád bych s vámi,” řekl uhlíř, „ale tu vidíte, žena mi se právě čeká, nemohu odejít. A kam byste taky v noci? Lehněte si na půdu na seno a ráno vás doprovodím.” – Brzy potom se …
Zlatovláska
Byl jeden král a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu jednou nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povídá, aby si ho dal ustrojit: když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi i ve vodě mluví. Tomu králi se to líbilo, že bude umět, co nikdo neumí, dobře babičce zaplatil a hned poručil …
Tři sudičky
Za sedmero horami a sedmero řekami, a možná ještě kousek dál, bylo malé království, v němž mladý král panoval. Toho času na zámku stoly se prohýbají pod plnými mísami jídla a džbánů vína, neboť se koná velká oslava. Po dlouhé době se královně narodilo děťátko. Byla to holčička: krásná jako z růže květ. Dali jí jméno Barunka. Královští rodiče z ní měli velikou radost. Vždyť už ani nedoufali, že je takové štěstí potká!
Jednoho dne se král vydal se svou družinou na lov. Blížil se večer, když tu náhle …
O Palečkovi
Byl jeden sedlák a neměl děti. Ale jednou, když nebyl doma, se mu narodil synáček. Že byl velký jako palec, pojmenovala ho maminka Paleček. Malý Paleček hned jak se narodil, běhal po světnici, skákal a zpíval.
V poledne povídá: “Maminko, já donesu tatínkovi na pole oběd.” Maminka se smála: “Vždyť bys ani košík neunesl.” Paleček povídá: “To není pravda.” Chytil koš a utíkal …
Liška a vrána
Velká vrána ukradla kus sýra a odletěla na větev stromu, aby ho v klidu snědla. Šla kolem liška a sýr ucítila. Zastavila se pod stromem a sliny se jí sbíhaly. “Sýr,” řekla. “Mňam. To bych si dala… kdybych mohla…,” říkala si v duchu, polykala a přemýšlela, jak se sýra zmocnit.
Po malé chvíli se začala k vráně lísat: “Ty jsi ale krásná vrána. V životě jsem neviděla …