Jak pracovat s emocemi sociálními dovednostmi dětí v předškolním a mladším školním věku? Nabízíme ukázku z publikace Rozumím sobě, pomáhám ostatním Nakladatelství Raabe.
„Nejlepší a nejkrásnější věci na světě nejsou vidět a nikdo si na ně nemůže ani sáhnout. Tyto věci může člověk poznat pouze srdcem.“
Helen Keller
Naše pocity jsou poutem, které všichni sdílíme. Pocity nás spojují dohromady jako lidskou rodinu.
Lidé se rodí s celou škálou emocí, které do značné míry formují naše chování. V rodinách se učí děti různým způsobům vyjadřování svých emocí. V našich kulturních podmínkách jsme byli v minulosti vedeni k nevyjadřování a často i potlačování svých emocí, což rozhodně nevede ke zdravému duševnímu rozvoji jedince. Dnes se to děje také, i když již mnoho pedagogů a rodičů si uvědomuje negativní dopad takového jednání. Děti dostávají málo příležitostí , jak by se mohly vyrovnat se svými negativními emocemi. Často pak u nich nastupuje pocit viny, zmatení, frustrace nebo zahanbení. Některé děti se stanou plachými, stáhnou se do sebe, jiné se začnou projevovat jako agresivní a bezohlední jedinci. Mnoho dětí – a také dospělých – si myslí, že tyto špatné, hluboké pocity mají jenom oni, a bojí se, že jsou jiní než ostatní. Když děti prožívají a dávají najevo negativní emoce, často slyší: „Nebreč, kluci přece nebrečí. Přestaň se vztekat. Buď hodný. Chováš se jako hlupák.“… To vede k pozdějším problémům se sebepřijetím a sebeúctou. Jestliže chceme učit děti empatii, nejdříve je musíme naučit sebepřijetí.
…
Já a moje pocityPokračovat ve čtení »