Kdysi přes Zlín táhlo jakési cizí vojsko. Veliká sila ho byla a velice lidi sužovalo. Vybírali výkupné, lidé platili jak múrovatí a už si nevěděli rady. Jel s tým vojskem také vojevůdce a ten si sebú vézl svojého synečka. Ubytoval se na rynku, rožní dům to býl, a syneček tam bývál s ním. Když to vojsko pořád nepřestávalo sužovat tož si chtěli lidé na nich nejak postihnút. Jeden měšťan, co akorát u něho býval ten vojevůdce, si jednúc v noci počíhal a …
Mnoho obyčejných i tajemných a podivuhodných příběhů se událo na hradě Frýdlant. A podle těch záhadných událostí vznikaly mnohé pověsti. Před dávnými časy, které se staly minulostí, žil na hradě pán Bedřich z Bibrštejna se svou chotí.
…
Královským majetkem býval Veliš i krajina kolem a počátkem 14. století byl asi založen hrad.R.1316 jej držel Půta z Frýdlantu, po něm Vartenberkové spolu s městem Jičínem, pak Jiří Poděbradský a syn, Samuel z Hrádku a Valečova, pak Trčkové z Lípy, z nichž Vilém Trčka v letech 1593-1596 hrad znamenitě přestavěl. Roku 1606 koupil hrad a celé rozsáhlé panství Mates z …
Pověst je založena na skutečnosti, že třebíčský beneditinský klášter patřil brzy po svém založení k největším a nejbohatším v zemi. Ovšem doba 20. – 60. let 15. století, do níž se tento příběh hlásí, představovala v dějinách třebíčského opatství to nejméně šťanstné období. Konvent byl již značně zadlužen a předchozí markrabské války vážně poškodily jeho majetek. Nejinak tomu bylo i v …
Tam, kde řeka Ohře omývá děsivé skalní stěny a protéká prstencem kopců Slavkovského lesa, ční dlouhé věky hrad Loket, který je stejně jako ostatní hrady opředen tajemstvími. Říká se, že na hradě žije skřítek ve splývavých šatech, který má rozcuchané vlasy propletené jehličím. V jedné ruce drží kartáč a ve druhé knihu. Pidimužík se prý vynořuje ze svých úkrytů a snaží se učesat rozcuchané děti.
…
Majitel panství Křimic, kníže z Lobkoviců, jenž byl panství to dědil po hraběti z Vrtby, rád si zval k sobě občas na oběd buď některé sousední statkáře nebo vejprnického pana faráře, s kterým si dobře rozuměli.
Kdysi byl pan farář opět jeho hostem. V rozmluvě prohodil pan hrabě “že se diví, proč v Křimicích se rodí tak málo hezkých dívek. Přece prý jsou selské dívky …
Na ozdobném průčelí staré radnice pardubické byl městský znak, jejž držela mohutná postava Herkulova, totiž v červeném poli půl bílého rejtharského koně s levou nohou zdviženou, jehož, jak níže hlásal latinský nápis: “Arnošt, první arcibiskup Pražský, užíval toho znaku, jejž nyní, císaři, má tvé město” – užíval první arcibiskup Pražský. Páni z Pardubic, z jejichž rodu pocházel, darovali jej městu. Poslyšme, jak jej sami získali..
…
Od založení na počátku 12. století bývaly Rokycany biskupským městem. Jednou se stalo, že je navštívil císař Karel IV. na své cestě z Plzně do Prahy. Byl velmi překvapen pohostinností a dobrosrdečností Rokycanských. Celé Mariánské náměstí totiž zaplnili obyvatelé, kteří ho přišli přivítat a každý mu přinesl i nějaký prostý dárek. Císař se na to hemžení díval z okna proboštství vedle kostela. Jakmile řeholníci otevřeli vrata, nahrnuli se Rokycanští dovnitř, aby předali panovníkovi svoje dary.
…
Byl jednou jeden zámožný rychtář, který se staral o město Pardubice. Měl všechno vzácné, a tak chtěl i vzácného koně, proto se rozhodl, že ho pojede hledat do ciziny.
Jel do daleké země, kde se pasou stáda divokých koní. Když dorazil na místo, uviděl stádo krásných koní, ale ani jeden pro něho nebyl dost vzácný. Popošel kousek dál, na mýtině uviděl koně se zlatou hřívou. Rychtář údivem nemohl ani dýchat a zvolal: …
O založení Karlových Varů už psalo mnoho slavných i méně slavných autorů. Pojďme se seznámit s legendou, kterou zachytil renesanční lékař Dr. Fabian Sommer, rodák z Karlových Varů ve své knize o užívání karlovarských vod z roku 1571:
…
