Noční honby
Za tmavých nocí, kdy fičela meluzína, lámala stromy a odnášela došky z chalup, běsnily na Strmilovsku noční honby. Za jedné takové noci ponocný, aniž by věděl proč, kráčel ke křížku na Nivce(stával kdysi v místech, kde nyní bydlí Filsakovi). Rozhlížel se po okolí, vtom viděl, jak ze čtyř různých stran jedou čtyři jezdci na bílých koních. Na Kamenitém se srazili a zle se potýkali. Pak se nečekaně rozjeli na všechny světové strany. Jeden jel kolem ponocného. Vmžiku ho vytáhl na koně a temným hlasem pravil: Oči máš, nevidíš! Uši máš, neslyšíš! Až zase přijedeme, zůstane na živu, jen co bude mezi studánkami Klechtačkou, Růženkou a Javorkou. Pak ponocného shodil dolů – právě na náměstí. Od té doby ponocný špatně viděl a nedoslýchal. …
