O veliké řepě
Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká.
Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, …
Pohádky
Ovečka Chundelka
Ovečka Chundelka patřila kdysi do velkého stáda oveček, které vlastnil jeden vesnický chalupář. Jeho stavení stálo přímo pod travnatou strání, která byla součástí velké zahrady. Chalupáři se již omrzelo tyto příkré svahy věčně sekat a odmítal už nadále sušit tolik sena, proto se rozhodl pro chov ovcí. Vypustil všechny ovečky do zahrady, nechal je volně pást a byl rád, jak pečlivě mu vypásaly všechny ty těžko dostupné travnaté porosty a jemu tak odpadla práce se sečením trávy.
…
O Kašlalovi a Kýchalovi – zdravotnická pohádka
Viděli jste letadlo létat hodně nízko? Člověku se zdá, že se jen mihne! Obyčejné letadlo má velikou rychlost, a což teprve tryskové! To skoro okem ani nezahlédnete, jak rychle letí. Jako střela!
Takové letadlo řídí odvážný pilot nebo pilotka. A kdo ví, jestli z vás taky jednou nebudou letci!
Teď jsem vám však nechtěla vyprávět o dospělých, ale zase o drobounkých zárodcích, které jsou však také dobrými sportovci, jako náš Kašlal a Kýchal. …
O Kašlalovi a Kýchalovi – zdravotnická pohádkaPokračovat ve čtení »
Pohádka o čarodějnici a dýni
Byla, nebyla jedna malá zarostlá zahrádka za opuštěným domečkem v zapomenutém kraji. Na konci té zahrádky se rozpadala stará kamenná zídka a do hromádky nafoukaného listí tam jednou spadlo letícímu ptáčku ze zobáčku malé dýňové semínko. Kdoví, kde ho ptáček našel, nesl ho svým mláďátkům holátkům do hnízda na přilepšenou, ale nedonesl. Lekl se stínu dravce kroužícího nad ním modrou oblohou, otevřel zobáček a semínko se sneslo k zemi. Zavrtalo se hlouběji a začalo ve vlhkém listí klíčit. Pustilo kořínky, aby mohlo z půdy pít vláhu a už se dralo prvním lístečkem za světlem a sluníčkem. Mělo štěstí, slunce se do kamenné zídky rádo opíralo a to dýňové rostlince náramně svědčilo, a tak rostla a rostla, až přišel čas, kdy se na ní objevilo poupě jediného květu. …
O zapomenuté vlaštovičce
Tenkrát, když ještě žila vlaštovička Švitořinka se jí stala neobvyklá příhoda.
Zamilovala se totiž do vrabčáčka Čimčaráčka a veškerý svůj čas trávila jen s ním. Opustila dokonce i svoje pěkné hnízdečko, které si postavila na náspě jednoho velikého statku a nastěhovala se za Čimčaráčkem. Od rána do večera trávili den jen spolu a jeden bez druhého neudělal, ani skok, ani frnk. Jejich láska byla opravdu jedinečná a veliká tak, že zamilovaná vlaštovička dočista zapomněla na to, že nastal podzim a všechny ostatní vlaštovky se chystají k odletu. Čekala je dlouhá, předaleká cesta na jih, za teplem a za sluníčkem přesně tak, jak tomu bývá u vlaštoviček každým rokem zvykem. …
Kamarádi – déšť, vítr a mrak
Povídka k podzimní tématice. Vhodná pro prožitkové učení o počasí na podzim.
Na obloze se proháněl jen tak sem a tam tmavě modrý mrak. Když ho to probíhání přestávalo bavit, řekl si: “Tak a teď už se pořádně zlobím už mě to běhání sem a tam nebaví. Nechci čekat až přijde můj čas, abych mohl ukázat moji sílu, co já umím. Já to chci už teď.” Poslal tedy spát sluníčko do bělavých obláčků a zavolal si svoje kamarády. „Větře, větříčku!“ volal mrak. …
Šneci domácí
Do oken tmavého pokoje svítila pouliční lampa. Občas krátce zablikala, jak to tak lampy na rozloučenou dělají a pak zhasla úplně. Už nepatřila k nejmladším, stejně jako oba obyvatelé malého pokoje v podkroví, kde na dřevěném psacím stole, uprostřed prázdných šnečích domečků, ležel kocour a tiše předl. Bílá záře jeho chlupatého těla dopadala na proutěné houpací křeslo, zapomenutou klec na papouška, hromádky starých knížek a nevynechala ani spící hlavu pana Vojena. Bylo už dávno po večeři, ale v pokoji pořád zůstávala vůně melty a rozpečených rohlíků.
…
O uloupené mašince
Ve středu jednoho malého městečka stojí staré, vlakové nádražíčko, které bylo obohaceno o jednu zbrusu novou, červenožlutou mašinku. Pan strojvůdce se zaradoval, jak pěkná lokomotiva mu byla přidělena a pomyslil si: „Jé, taková parádní mašinka, já se ale mám! To si mi to bude, panečku, kočírovat, jen co je pravda!“ a už se těšil a nemohl se dočkat rána, kdy bude smět svoji novou mašinku poprvé řídit a povalí s ní rychle, jako vítr po kolejích hurá vpřed! Jenomže se těšil zbytečně, neboť se své pěkné mašinky ráno už nedočkal. V noci se totiž začaly dít na kolejích prapodivné věci! Nová mašinka rázem celá jakoby ožila a začala si dělat, co chce! Usadil se v ní totiž vlakový démon Koleják a začal se chovat, jako by se právě vyklubal z divokých vajec!
…
O jezevci Martinovi
Kdepak by se zajíc Janek staral o malou kukačku. Jenom tu a tam zvedl levé ucho, když uslyšel z hloubi lesa krásné zakukání. Však jaká starost? Měsíc květen si už drbal záda o teplou kůru června a v horách bylo pravé dopuštění.
Dávno už přilétli všichni ptáci z teplých krajin, žáby počítaly zelené penízky na hladinách tůněk, a všude to praskalo a syčelo a cvrlikalo a hučelo.
…