Pohádky

Kdo si myslí, že se v posteli dá jenom spát, ten se mýlí. Kuliferda schovaný za polštářem rozhodně nemínil spát. A maminka sedící v křesle také ne. Nazula si pantofli, prohrábla si vlasy a vzdychla. Pak vstala a šla k oknu. Vedle okna stála velká dřevěná skříň. Maminka se nejprve podívala ven, jaké je počasí a pak tu skříň otevřela. …

O Kuliferdovi 7/14Pokračovat ve čtení »

Po chvíli se Kuliferda posadil a znovu si uvědomil, jak velikou má žízeň. Teď po takovém dobrodružství ještě větší než ráno. Jednomu nebezpečí zdárně unikl a už mu hrozilo, že umře žízní. Kuliferdovi se dělali mžitky před očima, viděl zeleně a růžově a tělíčko mu vysychalo. Mohl pozorovat, jak mu tuhnou nohy i ruce a špatně se mu dýchá. …

O Kuliferdovi 6/14Pokračovat ve čtení »

Ráno šel Kuliferda oznámit Ježkovi, co všechno zjistil. Sešplhal obratně z polic, až na žlutý koberec. Chtěl se vydat směrem ke gauči, ale měl velký hlad, tedy spíše žízeň, protože hráškové nic nejedí. Jsou živi jen z vody, a příležitostně z ovocné šťávy, když není nic jiného. …

O Kuliferdovi 5/14Pokračovat ve čtení »

Když se Kuliferda probudil, byla všude tma.
„Mole?“ zavolal tiše.

Nikdo mu neodpověděl. Jestlipak je ještě zalezlý v té mapě, přemýšlel Kuliferda. Jestli je v ní schováno hodně lesů, není asi jednoduché najít ten Ježkův. Hlavně aby se Mol v těch lesích neztratil, měl by asi ještě jednou zavolat. Za chvíli si jeho oči na tmu zvykly, takže viděl …

O Kuliferdovi 4/14Pokračovat ve čtení »

Kuliferda neměl ani ponětí o tom, co to je mapa a jak se v ní čte, lépe řečeno, jak se v ní orientuje, ale důvěřoval Molovi a tak kráčel za ním a byl zvědavý, co bude následovat. Mol vždycky kousek popolétl a pak čekal se skloněnou hlavou, až ho Kuliferda dožene.

Když už kráčeli po knihách v páté polici a byli přibližně uprostřed, přiblížila se ke …

O Kuliferdovi 3/14Pokračovat ve čtení »

Když se ráno Kuliferda probudil, šel se podívat za Ježkem. Ten už ale pod gaučem nebyl. Teď ráno pod gaučem nebyla taková tma jako včera, když spolu mluvili. Někde naproti v dálce se rýsovalo okno a jím proudily paprsky slunce, takže Kuliferda dobře viděl i do nejzazších koutů. Snad se mi to všechno jenom nezdálo, pomyslel si, a snažil se vybavit si, co všechno se mu zdálo. …

O Kuliferdovi 2/14Pokračovat ve čtení »

Byl jednou jeden hrášek, který se nechtěl uvařit v hrachové polívce, a šikovně proto spadl pod kuchyňskou linku. Tam mu v té tmě a vlhku vyklíčily nožičky a ručičky a na hlavě místo vlasů takový malinkatý klíček. Říkejme tomu klíčkovi, totiž kloučkovi, třeba Kuliferda.
„Hurá,“ volal tenhle Kuliferda, „narostly mi ručičky, narostly mi nožičky, vydám se do světa.“ …

O Kuliferdovi 1/14Pokračovat ve čtení »

„Podívej, támhle se něco hejbe,“ ukázal Šídlo, „není to on? Já špatně vidím.“
„To nebude on. Ale plave to přímo k nám.“
Z vody vylezl zelený pán a vesele hlaholil: „Nazdárek, mládenci.“
„Já nejsem žádnej mládenec,“ ohradil se Teplomil.
„A kdo jsi? Tebe jsem tady eště neviděl, esli se nepletu.“
„Bytůstka jménem Teplomil.“ …

Pohádka o Šídlovi a Teplomilovi 4/4Pokračovat ve čtení »

V tu chvílí jsem se pátravě podíval, jestli Natálka už nespí.
„A co bylo dál?“ řekla. Co mohlo být dál? Já nevím. Leštil jsem dýmku a dával si na čas.
„Asi se mu něco zdálo,“ řekla Natálka.
„No, právě. Jenom jsem čekal, jestli tě to napadne.“
Zdálo se mu o královně víl. Vznášela se nad ním na obláčku nápadně podobném tomu strašidlu a radila mu, aby se vydal přes sedmery hory, …

Pohádka o Šídlovi a Teplomilovi 3/4Pokračovat ve čtení »