Pohádky

V jedné velké nemocnici ležela na postýlce u okna malá holčička, měla bolavé nožičky, nemohla chodit a tak pořád jen koukala na televizi nebo z okna. které vedlo na ulici a chodili po něm lidé a tak měla stále co pozorovat.

Jednou za ní na návštěvu přišla babička a ptala se jí co by si přála, já bych si chtěla kukátko řekla holčička a tak jí babička přinesla kukátko, než odešla tak jí pověděla, že to není obyčejné kukátko. Je snad kouzelné? divila se holčička. Uvidíš usmála se babička a odešla. …

O holčičce s kukátkemPokračovat ve čtení »

Jednoho překrásného letního dne se setkaly v záhonu vonných růží dvě červené berušky, které si vyletěly za potravou. Tuze rády si pochutnávaly na malých mšičkách, jimiž byly všechny ty krásné, voňavé růžičky napadeny. Květy růží se tuze zaradovaly a byly rády, že jim obě berušky od mšic aspoň malinko odlehčí, neboť jim ničily všechnu tu jejich krásu, na níž byly růže pyšné a ty zatracené mšice jim jen znepříjemňovaly jejich růst.
…

Příběh dvou berušekPokračovat ve čtení »

Malý Lukášek již odmalička jezdil každý rok o prázdninách s rodiči k moři. Měl moře tuze rád a pokaždé si odtamtud dovezl domů plno pěkných zážitků, zajímavostí i nezapomenutelných vzpomínek. Moře mu zkrátka přirostlo k srdci a netoužil po ničem jiném, než se stát v dospělosti námořníkem.

Jednou dostal od tatínka k narozeninám tři lodičky s figurkami námořníků na hraní, které si Lukášek s oblibou pouštěl každý večer v koupelně při koupání ve vaně a rád si s nimi hrával. Jenomže právě těmto námořníčkům se plavba ve vaně v obyčejné trošce vody s pěnou do koupele vůbec nelíbila. Byli to přece námořníci a ti patřili nepochybně na moře, do slané vody a jen tam jim mohlo být dobře. „Ach jo, kdybychom tak mohli na moře, to by byla paráda! Vidět tak velké vlnobití, které by nás unášelo po moři stále dál a dál, naše loďky by se houpaly po vlnách a všichni tři bychom tak mohli zažívat ta nejrůznější dobrodružství.“ snili den co den tito malí námořníčci.
…

O třech malých námořnícíchPokračovat ve čtení »

Vojtíškova babička byla vyhlášená kuchařka. Jak by také ne, když dlouhá léta vařila v Praze v hotelové kuchyni pro hosty z celého světa.

Teď ale bydlela tam, kde její vnouček Vojtíšek a vařila pro děti v mateřské školce, do které chodil. A vařila jim báječně. Uměla nejlepší bramboračku široko daleko, po jejích koblížkách se vždycky jen zaprášilo a špenát uměla takový, že ho jedla i Madlenka, a ta měla nejmlsnější jazýček. Ale úplně nejvíc dětem chutnaly její borůvkové knedlíky.
…

Babička a borůvkové knedlíkyPokračovat ve čtení »

Na kraji jednoho malého městečka u malinkého lesíčka byla tůň, teda tůňka.

V tom rybníčku žila spousta zvířátek: čolci, mloci, žáby. A ti si od rána do večera hráli nebo závodili. Až na jednu žabku, jmenovala se Kvakulka. Ta jediná celý den nedělala nic, jen si každé slunečné ráno vylezla na ten největší leknín a celý den jen spala a jedla, všechno byla nuda, nic jí nebavilo. Bráškové ji lákali na závody v chytání much „Kvakulko, pojď si s námi zazávodit!“ …

Líná žábaPokračovat ve čtení »

Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, letní den byl jako vymalovaný. U splavu za městem si vodník Vosmahlo hlídal svůj chov pstruhů. Pobýval u nich celé dny. Sedával ve vrbovém houští na břehu, schovaný před pohledy náhodných chodců i cyklistů. Pokuřoval ze své fajfčičky, rovnal si mašle na klopě svého zeleného fráčku a pobrukoval si písničky, které odposlouchal od splavu. …

Vodník a pytlákPokračovat ve čtení »

Představujeme Vám krásnou pohádku, která vypráví poutavý příběh ze zvířecí říše, kde se narodí malý lvíček s rozštěpem na pusince. Pomocí tohoto příběhu můžete dětem nenásilně a něžně popsat jak jsou rodiči milováni, že každé mamince a tatínkovi se líbí takoví jací jsou… a proč se tedy dírka v pusince musí operovat.

Byl teplý letní den, když najednou celou džungli zaplavilo vzrušení. Vítr začal šeptat horám a hory stromům. Stromy se sehnuly k řekám, aby mohly roznést tu zprávu po celičké zemi. “NOVÝ PRINC JE MEZI NÁMI! LEV LIPPY SE NARODIL!” …

Příběh lva LippyhoPokračovat ve čtení »

Byla největší, nejkrásnější a také nejchytřejší ze všech mandelinek, a tak se ve svobodných volbách stala jednohlasně královnou bramborového záhonu. Ve svých volných chvílích doučovala červené larvy angličtinu, protože jak říkávala: „Návrat ke starým kořenům, to je pravé vlastenectví pro amerického brouka!“ Z tohoto vyplývá, že královna byla také moudrá a vláda nad bramborovým záhonem byla v těch správných rukách. …

Jak se mandelinka rozhodla být užitečnáPokračovat ve čtení »