Pohádky

Byla jedna propiska a pastelka. Ostatní pastelky, tužky, propisky byly v pouzdře, propiska s pastelkou ležely na stole. Propiska s pastelkou byly velmi smutné. Propiska mluvila jen o malých a velkých písmenkách, pastelku zajímaly jen barvičky světa, ve kterém žije. Jednou přišel domů kluk, kterému patřily všechny pastelky, fixy, pera, propisky i tužky. Vysypal pouzdro a odešel. K propisce se náhodou zakutálelo pero. I začali si povídat o písmenkách, jak je úžasné, když je mohou napsat. …

Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledáPokračovat ve čtení »

Na dvorku jednoho stavení žil pejsek Alík a kohoutek Honza. Jednou se pejsek Alík rozhodl, že si postaví krásnou a velikou boudu. Nejprve si pejsek pečlivě vybral dřevo. Když byl s výběrem spokojený, dal se do práce. Vše pečlivě přeměřoval.

Kohout Honza si z něho dělal legraci: „Alíku, ty všechno děláš pomalu, takhle boudu nepostavíš ani do zimy. To já bych to měl, už dávno postavené.“
Pejsek Alík jen odvětil: „Tak se ukaž, Honzo.“ …

Dvakrát měř, jednou řežPokračovat ve čtení »

Bylo nebylo, tak pohádka vždy začíná, v jednom domě žil malý kluk. Hošík se mohl jmenovat Ota, Pavel nebo Kája, ale ten náš se jmenoval Kuba. Byl to kluk jako každý jiný, chvilku neposeděl, honil se za míčem venku na sídlišti, lezl po stromech nebo si hrál s kamarády. Prostě normální kluk. …

Z pohádky do pohádky: Pomoc strašidlo?! (1/10)Pokračovat ve čtení »

Tam, za mléčnou dráhou, černou dírou a hvězdnou mlhovinou, září si do tmy souhvězdí Malého medvěda. A právě o těch vesmírných dálavách noční oblohy vypráví naše pohádka ze světa obrů hvězdníků. Obři hvězdníci jsou hodně podobní nám, lidem. Jejich děti bývají hodné i zlobivé, chodí do školy podobné té naší a ve volném čase si hrají úplně stejně, jako naše pozemské děti. …

Pohádka noční oblohyPokračovat ve čtení »

Na dvorku byla zaparkovaná dvě auta. Jedno bylo starší, už se mu loupal lak a rezavěly nárazníky. Zato nové auto, panečku, to bylo fešácké! Lak se na něm leskl, až oči přecházely. Staré auto bylo velice hodné a moudré. Mladšímu autíčku vždy dobře radilo:
…

Bez přátel není štěstí, bez neštěstí nepoznáš přítelePokračovat ve čtení »

V jednom malém domečku u palmové plantáže žil opičák jménem Zlodějníček. Myslel si o sobě, že je velmi chytrý. Pracoval jako zloděj, protože mu bylo líno pracovat poctivě.

Jednoho dne šel vyloupit krásný domeček v nedalekém městečku Krásnohlídkov. Byl to domeček plný barev, fantazie a radosti. Ukradl vše, co unesl. …

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padáPokračovat ve čtení »

Na kraji lesa žili dva kozlíci.
Oba kozlíci měli krásné zahrádky, ale pořád se hádali, čí zahrádka je hezčí.

První kozlík řekl: „Ta má zahrádka je ze všech nejkrásnější, protože nemám ani jednu květinku, která by vadla. Všechny povadlé květiny hned vytrhnu a vyhodím.“

Druhý kozlík, když to slyšel, šel a všechny povadlé květinky také vytrhal a nahradil je novými. Pak trošku zahrádku uklidil a řekl prvnímu kozlíkovi: „Tak co, ještě si myslíš, že je tvá zahrádka krásnější, jen se podívej, co jsem udělal já. Měl by sis na své zahrádce také uklidit a nasadit nové květinky, protože jinak nikdy nebude krásnější než ta má.“ …

Když se dva hádají, třetí má užitekPokračovat ve čtení »

Děti, víte kde se v lese berou houby? Ne? Tak hupky šupky do postýlky, pohádka přichází. Nejdřív se musí les pořádně umýt deštěm, aby nebyl ušmudlaný, pak se musí pěkně zahalit do teplé mlhy, to aby třeba nenastydl. Teprve potom zavoní houbové víle Kajdě budík.

„Uvá,“ zívla a protáhla se. „To je hodin, musím si pospíšit. Taky jsi mě mohl vzbudit dřív,“
spustila zhurta na budík, „teď zase budu mít spěch.“
„Já? Já už tady zvoním od té doby, co začalo pršet!“ Uraženě se otočil ručičkami ke zdi.
…

Houbová víla KajdaPokračovat ve čtení »

Přišel podzim. Stromy si oblékly barevné listí a z polí šlo slyšet hlasité krákání havranů. To brzo přiletí na náš dvorek i havran Ivan, radoval se Toník a utíkal rychle domů ze školy. Měl pravdu. U slepičího kurníku zobal spolu se slepicemi zrní i jejich kamarád havran Ivan. Havran Ivan přiletěl z východu, stráví tady celou zimu a s jarem se zase navrátí do své domoviny. A jako každý rok nezapomněl na svůj druhý domov a na svého kamaráda Toníka. Už tady létal třetím rokem a Toník s tatínkem pro něj najdou vždycky něco dobrého. Ať už je to suchý chleba anebo zbytky od oběda. …

Kamarád havranPokračovat ve čtení »

Byl jednou jeden chudý švec, který šil a spravoval lidem boty. Celý den proseděl na svém verpánku a pracoval až do noci, jen aby měli se svojí ženou na živobytí a opravu jejich chaloupky, která již byla téměř na spadnutí.

Za celý život se jim nepoštěstilo mít žádné děťátko a žena ševce se tím rok od roku, stále víc a víc trápila. Starý švec měl v hlavě jen to své obuvnické řemeslo a plné ruce práce, kdežto jeho žena se doma nudila. Ráno uvařila a pak jen celý den přemýšlela o tom, jak je život nespravedlivý, neboť někomu dopřeje …

O PoldincePokračovat ve čtení »