O veliké řepě
Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká.
Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, …
Žili, byli děd a bába. Jednoho dne děd zasadil řepu, která mu po čase vyrostla a byla převeliká.
Snažil se ji vytáhnout. Tahal, tahal, …
Přijďte oslavit Den dětí do centra Prahy! I tam totiž můžete zažít nečekaná exotická dobrodružství! Podnikněte s námi objevitelskou expedici na obou březích Vltavy a vydejte se na cestu plnou překvapení a fantastických bytostí. V Museu Kampa ve společnosti Adolfa Borna objevíte nové světy a poznáte, jak se kdysi cítil slavný dobrodruh Marco Polo. V Ponrepu nahlédnete do zákulisí kina a po zhlédnutí krátké filmové projekce si zkusíte vyrobit vlastní animovaný film.
…
Den dětí od Ponrepa Dětem a Musea Kampa – Expedice přes řekuPokračovat ve čtení »
Ponrepo dětem jsou nedělní filmové programy, zaměřené především na dětské diváky, kteří by si z kina rádi odnesli bohatší zážitek než pouhou projekci. V programu naleznete archivní i aktuální celovečerní filmy obohacené o lektorský úvod a také pásma krátkých filmů a pohádek s následnou tvůrčí dílnou. Kromě vlastních původních vzdělávacích i zábavních programů Ponrepo dětem nabízí rovněž programy připravené ve spolupráci s filmovými festivaly či partnerskými organizacemi. Projekce se konají každou neděli od 15 hodin a jsou určené pro diváky od 3 do 14 let.
…
Žila jednou jedna krásná dívka jménem Sněhurka. Byla skutečně nádherná. Maminka by z ní měla určitě radost, ale maminku neměla. Bydlela se svou macechou, která sice byla také moc krásná, ale také zlá.
Macecha, a zároveň královna hradu, ve kterém Sněhurka žila, každý den stála před svým kouzelným zrcadlem a ptala se ho: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“ A zrcadlo vždy odpovědělo: …
V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už ji bylo k čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Ve vesnici byla každou neděli muzika. Káča tam pokaždé chodila a doufala, že ji někdo vyzve k tanci, ale nikdo to neudělal. Proč? Káča byla protivná a každý se raději od ní držel dál.
Přišla další neděle a Káča šla znovu na zábavu. Jako vždy si sedla ke kamnům a sledovala, kdo s kým tancuje. Doufala, že pro ní také už konečně někdo přijde.
Najednou se v sále objevil myslivec, kterého nikdo neznal. Objednal si pití a zamířil si to přímo ke Káče. „Napij se, krásná dívko,’ oslovil ji a podal jí džbán. …
Byla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla od sebe tu chybu, že byla náramně líná a kdykoli měla sednouti ke kolovratu, dala se vždycky do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její přádlo ani za řeč. Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo …
U kolébky ženy stojí,
král vše vidí,
proč se bojí?
Sudba zněla rázem, hned:
Bude krásná jako květ.
…
Zabloudily děti v lese,
Mařenka se strachy třese.
Jeníček ji vede,
to ještě svede.
…
Červená čepička,
čiperná holčička,
přešla kus lesíčka.
Dobroty v košíčku,
trhala kytičku
pro svoji babičku.
Tu však vlk sežral,
na stáří nedbal.
Myslivec přišel,
chrápat ho slyšel.
Do břicha kámen,
žízeň a ámen.
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.