Žabička
Žabička zelená,
z jara vždycky blažená.
Vypere si košiličku,
usuší ji na sluníčku.
kvaky, kvaky, kvaky, kvak
je to, žabky, je to tak.
Žabička zelená,
z jara vždycky blažená.
Vypere si košiličku,
usuší ji na sluníčku.
kvaky, kvaky, kvaky, kvak
je to, žabky, je to tak.
Cucalo děvčátko
kyselé cukrátko.
Vytáhlo ze sáčku
jedno i pro Kačku.
Volala Dorotka,
že je to dobrotka.
Našli kluka ve vodě,
děkovali náhodě.
Plaváček byl kluk jak jedle,
k Vševědovi spěchal hnedle.
Pro tři vlasy utíká,
svatba bude veliká.
Znáte všichni princezničku
co má hvězdu na čelíčku.
Zlaté vlasy dlouhé k pasu
zdůrazňují její krásu.
Nosí kožich z šedých myší,
od chudých se přece liší.
Nejprve mu život dala,
pak své dítko kolébala.
Učila ho první krůčky,
hladívala jeho ručky.
Teď, když umí každou hlásku,
na oplátku vrátí lásku.
Byl jednou jeden starý král a ten měl syna. Toho si jednoho dne povolal k sobě a řekl mu: „Milý princi, já už jsem starý a možná už dlouho nebudu žít, ale než umřu, byl bych rád, kdyby ses oženil, a tím mě potěšil.’
Princ se zarazil a pak králi povídá: „Králi, můj tatínku, rád bych se oženil, ale nemám nevěstu, ani nevím o dívce, která by se mohla stát mou ženou.“ „To nevadí,“ nenechal se zaskočit král. Tady máš zlatý klíček, jdi do věže do poslední komnaty a tam si vyber svoji nevěstu.“ …