Když se Kuliferda probudil, byla všude tma.
„Mole?“ zavolal tiše.
Nikdo mu neodpověděl. Jestlipak je ještě zalezlý v té mapě, přemýšlel Kuliferda. Jestli je v ní schováno hodně lesů, není asi jednoduché najít ten Ježkův. Hlavně aby se Mol v těch lesích neztratil, měl by asi ještě jednou zavolat. Za chvíli si jeho oči na tmu zvykly, takže viděl …
Kuliferda neměl ani ponětí o tom, co to je mapa a jak se v ní čte, lépe řečeno, jak se v ní orientuje, ale důvěřoval Molovi a tak kráčel za ním a byl zvědavý, co bude následovat. Mol vždycky kousek popolétl a pak čekal se skloněnou hlavou, až ho Kuliferda dožene.
Když už kráčeli po knihách v páté polici a byli přibližně uprostřed, přiblížila se ke …
Když se ráno Kuliferda probudil, šel se podívat za Ježkem. Ten už ale pod gaučem nebyl. Teď ráno pod gaučem nebyla taková tma jako včera, když spolu mluvili. Někde naproti v dálce se rýsovalo okno a jím proudily paprsky slunce, takže Kuliferda dobře viděl i do nejzazších koutů. Snad se mi to všechno jenom nezdálo, pomyslel si, a snažil se vybavit si, co všechno se mu zdálo. …
Byl jednou jeden hrášek, který se nechtěl uvařit v hrachové polívce, a šikovně proto spadl pod kuchyňskou linku. Tam mu v té tmě a vlhku vyklíčily nožičky a ručičky a na hlavě místo vlasů takový malinkatý klíček. Říkejme tomu klíčkovi, totiž kloučkovi, třeba Kuliferda.
„Hurá,“ volal tenhle Kuliferda, „narostly mi ručičky, narostly mi nožičky, vydám se do světa.“ …
„Podívej, támhle se něco hejbe,“ ukázal Šídlo, „není to on? Já špatně vidím.“
„To nebude on. Ale plave to přímo k nám.“
Z vody vylezl zelený pán a vesele hlaholil: „Nazdárek, mládenci.“
„Já nejsem žádnej mládenec,“ ohradil se Teplomil.
„A kdo jsi? Tebe jsem tady eště neviděl, esli se nepletu.“
„Bytůstka jménem Teplomil.“ …
V tu chvílí jsem se pátravě podíval, jestli Natálka už nespí.
„A co bylo dál?“ řekla. Co mohlo být dál? Já nevím. Leštil jsem dýmku a dával si na čas.
„Asi se mu něco zdálo,“ řekla Natálka.
„No, právě. Jenom jsem čekal, jestli tě to napadne.“
Zdálo se mu o královně víl. Vznášela se nad ním na obláčku nápadně podobném tomu strašidlu a radila mu, aby se vydal přes sedmery hory, …
„To je ale třeštidlo,“ smála se Natálka, když jsem předváděl, jak s výkřikem „Juch!“ krejčík povyskočil. A chtěla to předvádět ještě a ještě. Musel jsem jí tedy slíbit, že si Šídlo v mém vyprávění ještě takhle povyskočí.
Setmělo se a Teplomil měl za sebou pěkný kus cesty. Stále se ohlížel a pochvaloval si, jak mu cesta do světa pěkně ubíhá. Nebyl unavený, vždyť neměl nohy. Při cestě jen nastavil všechny své uši, aby se do nich vítr mohl opřít. Tak plachtil po obloze. …
Bylo nebylo, nedávno tomu. Všechno se odehrálo jednoho nevinného večera, kdy holčička Natálka, která už ležela v postýlce, slyšela, jak se rodí nová pohádka.
„A o kom ta pohádka vlastně bude?“
„No,“ potáhnu významně z nezapálené dýmky. Nezapálené proto, protože před dětmi se nekouří. „Ty staré pohádky už poslouchat nechceš, a tak to bude pohádka nová. Bude to pohádka o Šídlovi a Teplomilovi.“ …
Relaxační hudba nejen pro děti. Snad každá maminka nebo učitelka v mateřské školce potřebuje někdy děti zklidnit. K nám se v pravou chvíli dostalo CD Pohádky pro Helenku, které jsme si okamžitě zamilovali. Vždy, když zaznívá tato něžná hudba, celá rodina se stáhne ke zdroji těch libých tónů. Hudební skladby nám vyprávějí o hájence, o káněti, o kostelní věži, o polní cestě, o lesních vílách… Představy nás vedou k pohádkám, do dětství, domů… Děti se cítí v bezpečí a usínají.
…
Jeden z nejpopulárnějších českých herců současnosti, Petr Rychlý, se stal v nahrávacím studiu vypravěčem pohádek z různých koutů světa, které mohou děti nejen pobavit, ale také seznámit s hrdiny a postavami pohádek z Anglie, Norska, Japonska, Irska, Islandu či Katalánska. V celkem devíti pohádkových příbězích oživil Petr Rychlý svým hlasem více než dvě desítky figurek, postav a postaviček a dokázal, že je skvělým …
