Ž logopedie

Ježek běží po pažitě

Ježek běží po pažitě, hlemýžď žvýká lupen v žitě.
Žížala je v bažině, žežulka v úžlabině.

Žába, kůže kožená, kuňká, že je vážená.
Jenže žabák na ni kuňkne a žába do louže žbluňkne.

Ježek, ježek, ježek měl pět koloběžek.
Každý volal: “Ježku, dej mi koloběžku.”

Ježek a ježata běží, v kaluži žížaly leží.
Když ježata hladoví, tak žížaly naloví.

Žene ježek užovku po pěšině k potoku.
Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže.
Vzal si boty kožené, že užovku dožene.

Žvatlá želva blažená, že má žemle Božena.
Žampióny, žlutý žloutek, pažitku – to je pochoutek.

Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.

Žížala tu líně běží, potom na pažitě leží
a má kůži béžovou, vyžehlenou – jak novou.

Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.
Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Ježek v žitě na pažitě leží hbitě – důležitě.

Hledám žejdlík v žitě – leží na pažitě.
U pažitu louže a v louži to klouže.