Pila
Řízy, řízy řízy, řežem kládu z břízy,
rozřežeme břízky, do poslední třísky.
Řízy, řízy, říz, řežem kládu z bříz.
Řízy, řízy řízy, řežem kládu z břízy,
rozřežeme břízky, do poslední třísky.
Řízy, řízy, říz, řežem kládu z bříz.
Řežu, řežu dříví, už jsem celý křivý.
Řežu dříví z ořechu, narovnám je pod střechu.
Řežu dříví na polínka, vaří kaši Kateřinka.
Naše Mařka říkala, abych dobře stříhala:
Stříhej, stříhej hadříček, nepřestřihni knoflíček!
Stříhej, stříhej provázek, nepřestřihni obrázek!
Stříhej třeba krabice, nepřestřihni střevíce!
Nepřelom si jazýček, přivezli hry ze Říček.
Trakař pepře s hřebíčkem, abys hýbal jazýčkem.
V řece byli tři kapříci, Petříček to může říci.
Jako stříbro třpytili se, na udici chytili se.
Z komína se kouří, večeře se vaří.
Kuchařka si při tom říká: “Pro Mařenku, pro Jiříka,
i pro toho Řehoře, co tam křičí na dvoře.”
Kuchařinka, kuchařinka, má tvářičku jak peřinka.
Kuchař, kuchař, kuchaříček, uvaří nám pár vajíček.
Řehoř řeže dříví z dřínu, dva – tři řízy za vteřinu.
Jiří řeže dříví z břízy, za vteřinu čtyři řízy.
Křepelička pod keři na své děti křepelala,
do keříčku k večeři, křepelátka svolávala.
Seběhly se kolem keře a už sedí u večeře.
A kdo tomu nevěří, nedostane večeři.