Žofka žlutý župan má
Žofka žlutý župan má, žlutý knoflík na něj dá.
Nežli župan umaže, každému ho ukáže.
Logopedická říkadla
Nešťastné sáně
Jeník měl sáně, sedl si na ně,
pustil se s nimi z vysoké stráně.
Jede jak na koni, že všechny dohoní.
Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních!
Šašku, šiško
Šašku, šiško, šašku, šišku, ukaž, kde máš, šašku, bříško.
Šašku, šašku šišatý, šaty máš až na paty.
V polovině listopadu vlček kožich šije
V polovině listopadu vlček kožich šije,
po večerech u lampičky šípkoví čaj pije.
Kvíčala ho pošťuchuje, štípe ho do čumáčku,
špulky nití ožužlává, vypíná mu žehličku.
Ježek mžiká mžiky
Ježek mžiká mžiky, mžik – pokaždé jen okamžik.
Ježek mžiká na pažitě, u louže – a také v žitě.
Říkám, říkám
Říkám, říkám, říkanku, přeříkám ji heřmánku.
Říkám, říkám říkadlo: Křen – kopřiva – hřímadlo.
Kdo tu běží? A kdo belhá?
Kdo tu běží? A kdo belhá?
Je tu ježek nebo želva?
Ježek může běžet a želva – má ležet.
Žabák loupežník
Žába leží v kaluži, má veliký žal,
měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal.
Žába leží v kaluži, pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku její žížalu.