Logopedická říkadla

Ježek a užovka

Žene ježek užovku po pěšině k potoku.
Běží za ní, co jen může, než mu žbluňkne do kaluže.
Vzal si boty kožené, že užovku dožene.

Pekař nosí housky v městě, kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty, kominíku, zabílím tě na nosíku!
Jdi mi z cesty, pekaři, začerním tě na tváři!

Žvatlá želva blažená, že má žemle Božena.
Žampióny, žlutý žloutek, pažitku – to je pochoutek.

Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.

Žížala tu líně běží, potom na pažitě leží
a má kůži béžovou, vyžehlenou – jak novou.

Ježek, ježek, ježatý honem běží do chaty.
Volá paní ježatá, jen ať ježek nechvátá.
Ježek v žitě na pažitě leží hbitě – důležitě.

Hledám žejdlík v žitě – leží na pažitě.
U pažitu louže a v louži to klouže.

Za jezevcem dívá se zajíc u meze,
kam ten tlustý jezevec zelí zaveze.
Za vesnicí pod lesem u zelené meze
leze, leze jezevec, zelí z pole veze.

Zelná hlávka zelená, zavolali jelena.
Zavolali zajíce, aby hlídal zelnice.

Řekl mi jednou jednou jeden Řek
kolik je v Řecku řeckých řek
a já mu řekl,že nejsem Řek
a že nevím kolik je v Řecku řeckých řek.