Hry, pohybová výchova

Vytleskávání slov a určování hlásky na začátku slova.

žá-ba, le-ta-dlo, če-pi-ce, ša-šek, au-to-bus

Lze použít obrázky.

…

Co slyšíš?Pokračovat ve čtení »

Po prostoru jsou různě rozmístěna imaginární vajíčka (míčky, papírové koule, kaštany apod.).
Počtem je jich o jedno nebo i více méně než hrajících dětí.
Děti se mezi nimi volně pohybují nebo dělají pohyby dle pokynů učitelky.
Jakmile učitelka zvolá: „Zvedni vajíčko!”, všechny děti se snaží pokyn splnit.
To dítě, na které „vajíčko” nezůstalo, vypadává ze hry.
Učitelka odebere další vajíčko a hra se opakuje, až zbude jen jedno vejce.

Děti sedí, nejlépe v kruhu, ale mohou i v řadě nebo kolem stolu.
Učitelka hru začne a přitom říká:
„Byla jedna slepička,
co hledala zrníčka.
Na zahradě místo zrnka
našla žížalu.”Hra pokračuje tak, že úvodní říkanku opakují všechny děti.
Postupně děti jedno po druhém přidávají něco, co slepička našla (např. housenku, hrách, mák, pírko, list,…), a tak se řetězec nalezených věcí zvětšuje.
Úkolem dítěte, které přijde v kruhu na řadu, je, aby samo bezchybně zopakovalo všechna slova tak, jak byla postupně přidávána, a nakonec přidalo jedno slovo.

Hru hrají dvě nebo i více družstev.
Děti stojí v zástupech a soutěží v předávání „vajíčka” (nejlépe menší míček) z rukou do rukou ve vzpažení a to směrem dozadu.
Obměnou může byt podávání „vajíčka” v předklonu mezi rozkročenýma nohama opět směrem dozadu, nebo bokem.
Vyhrává nejrychlejší družstvo.

Jedno dítě je Slepá slepička (má zavázané oči šátkem) a chodí uprostřed kruhu ostatních dětí.
Ty mají za pasem různobarevné šátky.
Chodí po kruhu a říkají:
„Jedna slepá slepička chtěla hledat zrníčka,
nevidí, nevidí, já jí jedno dám.”Děti se zastaví, rozprostřou na zemi své šátky a zavolají:
„Hledej, slepá slepičko, hledej svoje zrníčko
tady nebo tam!”
a rozběhnou se z kruhu pryč.
Slepička „hopká” na bobku a říká:
„A já Slepá slepička nechci žádná zrníčka,
ale tento šáteček. Čípak šátek mám?”
Nahmatá některý šátek a komu patří, ten místo ní dělá Slepou slepičku.

Hra se hraje v přírodě.
Děti (slepice) si vysypou travou nebo listím kola (hnízda) a vloží do nich několik kamínků (vajíčka).
Pak si na hnízda posedají a kdákají.
Přiběhne určené dítě (tchoř) a bere z některého hnízda kamínky – vajíčka.
Všechny slepice se na tchoře vrhnou a snaží se ho jakoby klováním zahnat.
Když se jim to podaří, každá své původní hnízdo rozhází a udělá si jiné jinde, aby ho tchoř nenašel.

Učitelka nebo vybrané dítě je kvočna, ostatní jsou kuřátka.
Jsou v prostoru herny (kurník), který je ohrazen lanem napnutým ve výši asi 50 cm nad zemí.
Pod lanem společně podlezou a jdou se procházet a „hledat zrníčka na zahradu”.
Na druhém konci „číhá liška” (určené dítě).
Jakmile učitelka zvolá: „Pozor liška!”, liška vyběhne a snaží se chytit utíkající kuřátka.
Ta se před ní zachrání podlezením lana.
Výška lana se může postupně snižovat.

Dvě skupiny dětí stojí v řadách naproti sobě.
Každé dítě má v ruce „vajíčko” (míček).
Mezi nimi uprostřed je natažené lano nebo jiná překážka (lavička) ve výšce asi 30 cm.
Na povel učitelky začnou obě skupiny koulet míček na opačnou stranu.
Povelem učitelka hru ukončí.
Vyhrává ta skupina, která má na své polovině méně „vajíček”.