Hry podle věku

Hra na želvičky

Jedno družstvo se snaží po chodidlech a dlaních přejít vymezené území. Druhé družstvo je ve vymezeném území chytá a ve čtyřech je přenáší zpátky na start. Po časovém limitu se družstva vymění. Vítězí to družstvo, které bude mít více přeběhlých želviček.
Michael Novotný, učitel MŠ

Hra na vodníka

Pohybovou hru si mohou děti zahrát třeba na školní zahradě a nebo ve škole v přírodě.
Na vodníka: Dvě družstva v zástupu. Naproti kbelík (miska) s vodou. Hráči běží se lžící a snaží se co nejdříve vycákat vodu z nádoby třeba i na soupeře. Každý hráč může nabrat vodu z nádoby pouze jednou, pak se musí vrátit zpět a předat lžíci druhému. Vítězí to družstvo, které bude mít dříve prázdnou nádobu.
Michael Novotný, učitel MŠ

Hra Sněžný had

Počet hráčů: min. 2
Věk hráčů: od 3 let
Pomůcky: igelitová podložka pro každého
Pravidla hry: Nejprve si vyhlédneme vhodný úsek, kde bychom mohli hru realizovat, bez překážek a z kopce. Na kopci si děti sesednou za sebe do řady, přičemž si každý pod sebe umístí igelitovou podložku, chytí se kamaráda sedícího před (rukama kolem pasu či nohama) a když jsou všichni připraveni, může se jet. Společně se odrazí a můžou se klouzat z kopce dolů. Po každé jízdě se děti vystřídají – ten, co jel v čele jde na konec řady a tak dále. První z hada také může udávat pokyny jako doprava, doleva.
Cíl hry: rozvoj kolektivního cítění, spolupráce

Barvičková hra

Velký karton od vajíček (prázdný!) pomalujeme barvami dle počtu dětí. (5dětí=5barev). Malým dětem dáme na zápěstí stuhu takové barvy jakou mají určenou na kartonu. Děti dostanou malý míček nebo kuličku a trefují se do kartonu. Děti si užijí spoustu legrace a zábavy. I když nevyhrají dostanou odměnu buď nějakou dobrůtku anebo třeba ovoce.
Zaslala: Blanka Laubova

Co mi chutná?

Pedagogický záměr: samostatně nalepovat ( i vystřihovat – ty zdatnější děti) dle vlastního výběru.

Popis: Děti si nachystají pomůcky. Z časopisů vybírají obrázky potravin a nalepují na papírový talíř vše, co mají rádi.
Na závěr: si povíme, co je zdravé a proč.
Obměna: mohou jídlo sami nakreslit.

Štafetový zpěv

Rytmus, intonace, artikulace a soustředění.

Stojíme v kruhu, zpíváme a luskáme nebo podupáváním udržujeme rytmus. Jako štafetu si předáváme po kruhu “slovo”: každý zpívá (podle dohody) verš nebo dva a pak hned bez přerušení předá pohledem a gestem “slovo” dalšímu  (jako u říkaček v kruhu).

Dostihy

Tvořivost, schopnost vystoupit z konvencí, hravost, rytmus a fantazie.

Sedíme obkročmo na židlích. Jsme jezdci v sedlech, na startu Velké pardubické. Vedoucí tleskne, je odstartováno a všichni si začnou rytmicky pleskat do stehen a skandovat: Tarap – tarap – tarap.

Ved. po chvilce: “A pozor, před námi je ostrá zatáčka vpravo!” Všichni se “za jízdy” naklánějí doprava. Tarap – tarap – tarap. A pozor, před námi je Taxisův příkop! Připravíme se a elá hop! A všichni udělají pohyb, jako když skáčou i s koněm přes příkop. Tak pokračujeme, následuje ještě několik překážek, zatáček a potom už se blíží cílová rovinka: Tarap – tarap – tarap…zvyšujeme tempo a je tady cíl! Davy šílí a my si jedeme pro pohár!

Lavina rytmu

Souhra, postřeh, smysl pro rytmus.

Vedoucí hry tluče na buben (nebo vytleskává) určitý rytmus. Udržuje stejnoměrné tempo a ostatní se přidávají postupně. Po kruhu nebo na vyzvání pohledem, podle velikosti. Když už tleskají všichni, gradujeme intenzitu do maxima a pak vedoucí hry gestem všechny umlčí. Po chvíli naprostého ticha začne opačná hra. Všichni začnou znovu hlasitě tleskat a jeden po druhém se postupně odpojuje. Nakonec utichá i buben vedoucího hry.

Přejít nahoru