Hrnečku vař!
V pohádkách se dějí divy,
jeden hrnek byl jak živý.
Máte-li hlad milí braši,
uvaří vám chutnou kaši.
Přineste si lžíci,
stačí mu jen říci.
V pohádkách se dějí divy,
jeden hrnek byl jak živý.
Máte-li hlad milí braši,
uvaří vám chutnou kaši.
Přineste si lžíci,
stačí mu jen říci.
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.
Šel tatínek do lesa,
že tam kluka vytesá.
Vyřezal mu tělo, hlavu,
ještě trochu spravit bradu.
Tohle zvláštní děcko
slupne skoro všecko.
S partou sídlí v hustém lese,
kdo ho slyší, hned se třese.
Krade, lže a loupí,
protože je hloupý.
…
Sousedův Pepíček
má mlsný jazýček.
Vybírá dobroty,
nedopne kalhoty.
Zákusky, chlebíček,
spořádá Pepíček.
Těžce chodí,
těžce dýchá,
jeho břicho – jeho pýcha.
Mám já jedno mám,
komu já ho dám.
Asi mámě, tatíčkovi,
kousek schovám bratříčkovi.
Tluče, tluče, bije, bije,
jen s ním člověk prostě žije.
Když se setmí, krásně svítí, tiše pluje po nebi,
někdy je ho jenom půlka, jindy koule nad zemí.
Odráží se nad hladinou, čirou, jako zrcadlo,
co myslíte, že to bude? Koho už to napadlo?
…