Zvířata vodní

Žabák loupežník

Žába leží v kaluži, má veliký žal,
měla velkou žížalu, tu ji žabák vzal.
Žába leží v kaluži, pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku její žížalu.

Žába, kůže kožená, kuňká, že je vážená.
Jenže žabák na ni kuňkne a žába do louže žbluňkne.

Žába žábě ukáže, že prý kuňkat dokáže.
žabák, který v louži ležel, hned k těm žábám kuňkat běžel.

Žába žábě žaluje, na žabáka hubuje,
že ji žene, jak jen může, že je pánem u kaluže.

Hop do vody, do vodičky,
zahrajem si na rybičky.
Hop do vody jako šipka,
velká rybka, malá rybka.

Žába žení žabáka, žabák ani nekváká.
Žádnou ženu nechtěl mít, chtěl v kaluži klidně žít.

V řece byli tři kapříci, Petříček to může říci.
Jako stříbro třpytili se, na udici chytili se.

Na severu blízko pólu,
je ráj ledních medvědů.
Plavou v noci, loví ryby,
klouzajíc se po ledu.

Michal v dílně piloval, potom lodě maloval.
Namaloval loď jak dům, loď popluje k tuleňům.

Kvak, kvak, kvak,
žabák do tůně spad.
Žabka za ním skočila,
šatičky si smočila.
…