Sedm bratrů havranů
na zahradě kráká
o tom, že se náramně
brzy večer smráká.
Až budeme rozprávět
o té věci s nima,
do zahrady vkrade se
jejich sestra zima.
Věrná sestra havraní,
věrná bílá vrána.
A celý svět pod sněhem
probudí se zrána.
Hop, hop, hop
byl jeden strop.
A v tom stropě byla díra
pro velkého netopýra
veliká pět stop
hop, hop, hop.
Čáp letí, nemá děti,
čápová je má,
komupak je dá?
Dala by je čápovi,
čáp to s nimi neumí,
vám je tedy dá.
Po trávníku skáče kos,
černý kabát, žlutý nos.
Skáče sem a skáče tam,
skáče ani neví kam.
Ptal jsem se papouška kakadu,
proč točí svou hlavu dozadu.
Že prý musí všude vidět,
nemá prý se za co stydět.
Co vidí si pamatuje,
na všechny pak pokřikuje!
Vše se rychle naučí..
Kdo mu slušnost zaručí?
Vpravo, vlevo, na stranu,
to je tanec pro vránu,
dlouhý krok a krůček krátký
jednou tam a zase zpátky.
Čimčarara, čim, čim, čim,
že je zima, to já vím,
moje šaty z peříčka
profoukala zimička.
Čimčarara, čim, čim, čim,
hodné děti poprosím,
schovávejte drobečky
pro ubohé vrabečky.
Co to ťuká v našem lese,
ťuky, klepy, ťuky, klep?
Ať to ťuká, nebojte se,
je to datel, drvoštěp!
Žežuličko, kde jsi byla,
žes tak dlouho nekukala?
Seděla jsem na buku,
volala jsem kukuku!
