Moureček
Mourovatý Mourečku,
proč jsi dostal horečku?
Já jsem místo medu,
lízal kostku ledu.
Zvířata domácí
Kocour – kočka – kočička
Kocour – kočka – kočička,
velký – menší – maličká.
Ta čtvrtá je na hraní,
do postýlky na spaní.
Kohout
Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!
Naše kočka
Naše kočka strakatá, (pohladíme palec)
měla čtyři koťata:
První mourek, (pohladíme ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí černé – roztomilé, (prsteníček)
a to čtvrté strakaté,
po mamince okaté! (malíček s patřičným roztomilým mňoukáním)
Kočička – kočičí rodinka
Naše kočka strakatá,
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku.
Kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdopak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
Koťata to nebaví,
tak si lehnou do trávy.
Štěně
Běží štěně potřeštěně, kotrmelce metá,
kůzle si z něj zatroleně udělalo smeták.
Halali, halali, po dvoře ho kutálí,
každý kout s ním vymetá, je to starý popleta.
Kůzle
Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.
Husa
Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.
Deset myší kočku slyší
Deset myší kočku slyší,
deset myší hlasy ztiší,
jedenáctá juchá,
protože je hluchá.