Jaké věci má švec v kleci
Byl jeden švec, měl divnou věc:
velikou pec, na peci klec.
V té kleci slepici, sypal jí pšenici.
Každý den z klece vypadlo vejce.
Byl jeden švec, měl divnou věc:
velikou pec, na peci klec.
V té kleci slepici, sypal jí pšenici.
Každý den z klece vypadlo vejce.
Jako kočka nebo pes,
po čtyřech po zemi lez.
U oslíka zvykem bývá,
že rád hlavou sem tam kývá,
když polezem jako had,
budeme mít brzy hlad,
po obědě každá záda
do postýlky lehnou ráda.
Naše kočka Růžena
pořád dělá ramena.
Důležitě drápky tasí,
když jí cestu zatarasí
kočičí kluk Teodor
místních kocourů to vzor. …
Náš kocourek bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání. …
Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé,
než se husa naděje,
než si přečte noviny,
má v zadečku bodliny.
Houpala se s kočkou kočka,
přivíraly slastně očka.
Říkaly si: „Milá paní,
viďte, není nad houpání.“
Prask jim provaz,
jaký div,
skoulely se do kopřiv.
Ptal se kocour kočky,
zač je kilo čočky.
Kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla.
Marně ji však hledala,
myška se jí schovala.
Bílá husa buclatá
vyseděla housata
Měla žlutý kabátek,
na všední den, na svátek.
Kejhá, štípe, syčí,
na své děti křičí:
pojďte za mnou, poslouchejte,
na vše kolem pozor dejte.
Voda teče, břehy šumí,
housátka už všechno umí.
Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.