Na zamrzlé ulici
hrají si dva mrazíci.
Jeden hopsá v závějích,
pořád jenom mráz a sníh
a ten druhý štípe děti
pěkně ve tvářích.
Teď k nim letí ještě třetí
a má velký spěch.
Cestou z mrazíkovských jeslí
zmrzlou bílou křídou kreslí
květy na oknech.
Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
Zahrabal se do listí,
od té chvíle spí a spí.
Zahrabal se do země:
Lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.
Krákorala černá vrána
krákala na havrana:
Milý strýčku havrane,
kdy už jaro nastane?
Ťukám, ťukám zobákem,
abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu.
Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde – možná ráno.
Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.
Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se do křovin
až na jaře vyletím.
Mikuláši, přijď dnes k nám,
písničku ti zazpívám,
přines prosím trochu dobrot,
můžeš je dát třeba do bot.
Dáváš dárky pro radost,
pro každého máš jich dost.
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou vánoce,
přesně jednou po roce.
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.
Olízl se mráz. Jednou a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo:
stromy, domy, autobusy
dětské tváře, pusy, nosy.
Ty mu tuze zachutnaly!
Lízal je až zčervenaly.
Když je teplo, tak si troufám,
po stupíncích vzhůru stoupám,
když je ale mráz a led,
pod nulu si vlezu hned.
