Kdyby mi tak někdo řekl, třeba kamarád,
prodej mi tu svoji mámu, dám ti za ní hrad.
Zazvonil bych na to smíchem, jako velký zvon,
nedám ti ji, ani kdybys dával milión.
Neprodám ji, neprodám, ani za nebe.
Nechám si já maminečku jenom pro sebe!
Červená čepička,
zacinká rolnička.
Než poví pohádku
pěkně se ukloní,
o králi na hrádku,
zvonečkem zazvoní.
Červená čepička,
čiperná holčička,
přešla kus lesíčka.
Dobroty v košíčku,
trhala kytičku
pro svoji babičku.
Tu však vlk sežral,
na stáří nedbal.
Myslivec přišel,
chrápat ho slyšel.
Do břicha kámen,
žízeň a ámen.
V pohádkách se dějí divy,
jeden hrnek byl jak živý.
Máte-li hlad milí braši,
uvaří vám chutnou kaši.
Přineste si lžíci,
stačí mu jen říci.
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.
Devět hlav a devět tlam,
princezničky baští sám.
Chtělo by to Honzíka,
jinak všechny spolyká.
Devět žhavých jazyků
pálí holky za zvyku.
Šel tatínek do lesa,
že tam kluka vytesá.
Vyřezal mu tělo, hlavu,
ještě trochu spravit bradu.
Tohle zvláštní děcko
slupne skoro všecko.
S partou sídlí v hustém lese,
kdo ho slyší, hned se třese.
Krade, lže a loupí,
protože je hloupý.
…
