Hruška
Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku
a pod hrušku talíř.
Sláva, ty jsi malíř.
Brouček malý v trávě, (děti lezou “po čtyřech”)
převalil se právě. (převalí se na záda)
Teď se zvednout nemůže, (houpou se na zádech – tzv. kolébka)
sám si, děti, pomůže! (vyhoupnou se na nohy a bez pomoci rukou vyskočí)
Haló, děti, povězte mi,
jakpak je to s kalužemi?
To je krátká pohádka:
jsou to ptačí zrcátka.
Jede, jede koloběžka, kdo ji nemá, všechno zmešká.
Já se držím koloběžky, kdo ji nemá, chodí pěšky.
Rozpustilá raketa
zeměkouli oblétá,
nestará se o značky,
potkává jen obláčky.
Letí, kam si zamane,
nikdy se jí nestane,
aby přišla na značku:
STŮJ! DEJ PŘEDNOST OBLÁČKU!
Kdo si hraje na ulici,
může skončit v nemocnici.
Proto raděj na hřiště,
na louku či kluziště.
Tam, kde dobrý rozhled schází,
tam se nikdy nepřechází.
Dřív než se kdo naděje,
nehoda už tady je.