Popletený sen
Na kraji lesa, nad strání,
poskakují dva klokani,
ve velké klokaní kapse,
mají dva umouněné chlapce.
…
Na kraji lesa, nad strání,
poskakují dva klokani,
ve velké klokaní kapse,
mají dva umouněné chlapce.
…
Já mám jednu starší sestru,
není to však sestřička,
ta, co umí jak pan doktor
pofoukat nám bebíčka.
Injekcí se nebojíme,
je to jenom včelička,
hlavně, že se na nás při tom
směje milá sestřička.
Kam se plazí malý šneček?
Ukrývá se pod domeček.
Je to silák! Tenhle šnek!
Nosí si svůj příbytek.
…
Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká.
Fanda volá na Hafa, ať vstane a zahafá.
Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane.
Jednou se prsty hádaly,
jakou práci dělaly:
palec ten j silný,
ukazováček pilný,
prostředníček nejdelší,
prsteníček nejhezčí
a malíček nejmenší.
U zrcadla z lesní rosy
chlubila se jahoda:
„Tvářičky mám k nakousnutí,
kdopak se mi podobá?”
Pozvala hned na slovíčko
od studánky nezbedu –
kosí kluk slup parádnici
s chutí zrovna k obědu!
Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání.
Že jsem ráda na světě,
pohoupej mě, milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.
Červen je čas na výlety,
jdeme na hrad mnohaletý.
V lese voní jahody,
zvou nás k sobě na hody.
Čáp má zobák a ne pysky,
Ten si sotva lokne z misky.
Zadrž, liško, tak už dost
žádné žerty, host je host!
Podívej se, babičko, namaluji sluníčko,
sluníčko má očka, jak nějaká kočka,
sluníčko se usmívá a tiše si povídá:
Svítím, svítím na stromy, posvítím i na domy,
svítím také kotěti, nejvíc svítím na děti.