Básničky a říkanky

Mrazík cení zoubky,
Chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme,
Dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně zvenku
Bílé květy na okénku.

Jinovatku rozsypat,
všechno sněhem zasypat.
Sněhuláky postavit,
bílou všechno nabarvit.

Sněží,sněží,
bílé peří,
vločka k vločce
pírko k pírku,
sníh je tady zachvilenku.

Stěžují si sněhuláci,
zajíci jsou darebáci!
Přišli v noci, tma jak v pytli,
dobrou chuť si tiše špitli.
A jaképak kdesi, cosi,
všem nám snědli z mrkve nosy.
A než zmizli hupky, hopky,
nechali tam ještě bobky.

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Olízl se mráz. Jednou – a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo :
stromy
domy
autobusy
dětské tváře
pusy
nosy.
Ty mu tuze zachutnaly !
Lízal je až zčervenaly.