Foukej, foukej
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.
Vlaštovičko, leť,
už je na tě čas.
Listí žloutne, poletuje,
po strništích vítr duje,
bude brzo mráz.
Mám zelenou barvičku,
tou nakreslím travičku.
Žlutou tužkou housata,
zasvítí jak ze zlata.
A červená barvička?
Ta nakreslí jablíčka.
Už jsou zralá, nízko visí,
pojďte děti, kousněte si!
Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím je na, loupačku,
pozvu na ně naši kačku,
ta se bude mít,
ta se bude mít!
Červe, červe, červíčku
neubližuj jablíčku,
jablíčko by plakalo,
ze stromu by padalo.
Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.
Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!
Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.
Prší, prší jen se leje
Michalka se tomu směje.
Má nad hlavou deštníček,
nevadí jí deštíček.
Co se nám to lidé zlatí
na zahrádce kudrnatí?
Parádnice je to velká,
kadeřavá petrželka.
Chlubí se a vytahuje,
ondulaci nastavuje.
Kadeřavá petržel,
kdopak by s ní vydržel.
To je bambulínek, hraje na bubínek,
(palec ťuká do stolu)
ten hraje na flétnu,
ten hraje na harfu,
ten hraje na kytaru,
(ukazujeme pohyby typické pro ten který nástroj)
a ten malý kavalír hraje mámě na klavír.
(ruce položíme na stůl, klavír budou naše
prsty na které si zahraje malíček dítěte)