Vrána letí, (překřižte ruce dlaněmi vzhůru
a zaklesněte je do sebe za palce, ostatními prsty pohybujeme)
nemá dětí.
My jich máme
jako smetí.
My je máme,
neprodáme, (odmítavě zakroutíme hlavou)
protože je rádi máme. (pohoupáme, dáme pusinku, obejmeme)
Leze leze brouk, (Lezeme po kolenou)
vítr do něj fouk. (foukneme)
Otáčí se dokola, (otáčíme se na zadečku dokola)
zavolejte doktora,
převalil se brouk. ( potom se převalíme na záda a klepeme nohama a rukama)
Kdo chce poznat celý svět,
kdo chce všemu rozumět,
kouká na svět mikroskopem –
bude z něho doktor věd.
Řežu dříví na polínka,
ať má čím topit maminka.
Řežu, řežu polena,
až mě bolí ramena.
Až mě bolí celý kříž,
řízy, řízy, řízy, říz.
Potkali jsme štěnináče v prapodivném kožíšku –
na zádech je celý hladký, štětinatý na bříšku.
Takového štětináče musí doma každý mít,
každý večer, každé ráno musí se s ním pomazlit.
Pak ho musí vykoupati, potom pěkně vysušit,
chce-li zoubky jako doubky čisťounké a zdravé mít.
Tenhle tatíček nese koš vajíček.
Tahle maminka štípá polínka.
Tahle babička motá klubíčka.
Tenhle děda brýle hledá.
Tohle malé miminko pohoupáme malinko
Slibuju ti, slibuju,
že už zlobit nebudu.
Vašek Pašek to je pán,
na trumpetu troubí sám,
hraje na ni na návsi,
sbíhají se všichni psi.
Paci, paci, pacičky,
mám malinké ručičky.
Na práci jsou ještě malé,
to je věru k pláči,
ale mámě kolem krku
moje ruce stačí.
Šla babička do městečka,
koupila tam dvě vajíčka.
Udělala na nich tečku,
pro dědu vzala faječku
a pro sebe rohlíček –
udělala balíček.
Napíchala jehličky,
pak přidala mašličky
a na konec kraječku.
Proč se směješ, chlapečku?
