Básničky a říkanky

Abakus je abeceda

Abakus je abeceda,
čtu ji od A, žádná věda.
Napsati jde přece snadno,
řekneš bez A třeba Kladno?

Mraveneček v lese,
těžkou kládu nese.
Pomozte mu kamarádi,
sám ji neunese.

Sluníčko se vyspinkalo,
umylo se v ranní rose,
zamrkalo, protáhlo se,
na oblohu pospíchalo.

Maminka
je moje Popelka.
Na kolenou třídí
čočku a hrách.
Uvnitř je ale princezna
a celou ji mám rád.

Je vlastně jak moje máma,
pochválí mě, pohladí,
když si s něčím lámu hlavu,
tak mi vždycky poradí.

Usmívá se – to jí sluší.
Jmenuje se Jiřinka.
Tolik dětí – na mou duši
– nemá žádná maminka.

Sedí pejsek u vrátek,
jede kolem Fiátek:
“Haló, pejsku, obrať se!
Jedu správně do Hradce?”

“Vidím, pane Fiate,
že to tady neznáte.
Zajel jste si velice-
JE TU SLEPÁ ULICE.”

To jsou prsty, to jsou dlaně,
mýdlo s vodou patří na ně
a po mýdle dobré jídlo
a po jídle zase mýdlo.

Slunce klimbá za mraky
přimhuřuje víčka.
Liják dělá zázraky –
kvetou paraplíčka.

Perem, perem prádlo,
které včera spadlo.
Našim dětem do bláta,
když honila koťata.

Já jsem, já jsem, kováříček jsem.
Kladívko mám za pasem,
žádný neví, odkud jsem.
Já jsem, já jsem, kováříček jsem.