Jarní kytičky
Na jaře, když slunce svítí,
objeví se první kvítí.
Narcisy a tulipány,
zdobí žlutě všechny brány.
…
Na jaře, když slunce svítí,
objeví se první kvítí.
Narcisy a tulipány,
zdobí žlutě všechny brány.
…
Zemi dusí ještě sníh,
skrývá se i v oblacích.
Bledulka ven vykukuje,
klobouček si upravuje.
…
Haló pane karnevale,
račte dále, račte dále.
Elce pelce do pekelce,
rolničky a kotrmelce. …
Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků.
Cos tam viděl, holoubku!
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč –
a už byli pryč!
Na ulici byly cihly,
u těch cihel zedníci.
Pokládali cihlu k cihle,
na ně maltu po lžíci.
Fouká venku, fouká,
Haf se z boudy kouká.
Fanda volá na Hafa,
ať vstane a zahafá.
…
Kutálí se ze dvora
takhle velká brambora.
(ruce máme před sebou,
motáme s nimi a jako “kutálíme”)
Neviděla, neslyšela,
(dlaněmi zakryjeme oči, uši)
že na ni padá závora.
(mávneme, dvakrát tleskneme rukama)
Kam koukáš, ty závoro?
(pravou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme “ty,ty, ty”)
Na tebe, ty bramboro!
(levou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme “ty,ty, ty”) nebo ukážeme na sebe
Kdyby tudy projel vlak,
(krouživými pohyby rukou
předvádíme “vlak”)
byl by z tebe bramborák!
(opět do rytmu tleskáme)