Lidské tělo

Hýbni kostrou

V těle hodně kloubů máme
tělo jimi ohýbáme.
Máme loket, rameno,
kotník, kyčel, koleno
a pak taky naštěstí
pohyblivé zápěstí.

Jednu nohu vystrčím

Jednu nohu vystrčím,
na zem ji zas položím.
Stříhám, stříhám nožkama,
jako stříhám nůžkama.

Jako kočka nebo pes

Jako kočka nebo pes,
po čtyřech po zemi lez.
U oslíka zvykem bývá,
že rád hlavou sem tam kývá,
když polezem jako had,
budeme mít brzy hlad,
po obědě každá záda
do postýlky lehnou ráda.

Ťukání

(Ruka je volně položená na desce stolu dlaní dolů; postupně se zdvíhají a v rytmu slabik ťukají do stolu palec až malíček. – Ruce lze vystřídat, lze také ťukat současně obouruč. )

Táta dupe: Dupy, dup.
Máma cupe: Cupy, cup.
Babka šlape: Šlapy, šlap.
Děda klape: Klapy, klap.

Vnouček ťape: Ťap, ťap, ťap.
Dupy – dup, cupy – cup,
šlapy – šlap, klapy – klap,
ťap – ťap – ťap.

Jak prsty pomáhají

Ruka je lehce sevřená, postupně se natahují jednotlivé prsty: palec, ukazováček, prsteníček a malíček. Totéž i na druhé ruce.

Jak prsty pomáhají

Hola, hoši, do práce,
pomáhejme mamince:
Ty udělej polínka
a ty roztop kamínka.

Ty udělej kašičku,
ty dej na stůl vázičku.
Ty, malý, se dívej
a pěkně nám zpívej.

nebo …

Nos se schoval mezi oči

Nos se schoval mezi oči,
otoč hlavou, též se točí.
Neustále něco cítí,
každou vůni hnedle chytí.

Při oblékání

Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak
kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička!
(nebo nožička, když se oblékají kalhoty)

Přejít nahoru