Fialka
Fialka, fialka modravá,
kdekomu svou vůni rozdává.
Pěkně voní, krásně voní,
jako vloni, jak předloni.
Fialka, fialka modravá,
kdekomu svou vůni rozdává.
Pěkně voní, krásně voní,
jako vloni, jak předloni.
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
Na zarádce pro maminku
pěstoval jsem konvalinku.
Sluníčko volal v nečase,
mráčky prosil v parném létu,
a pak jsem spatři po čase
maminku vonět k tomu květu.
Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?
Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá jako housata.
Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?
Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.