Jména

Šla Nanynka do zelí

Šla Nanynka do zelí, do zelíčka,
natrhala lupení, lupeníčka.
Přišel na ni Pepíček,
rozlámal jí košíček.
Ty, ty, ty! Ty, ty, ty!
Ty to budeš platiti.

Sedí Káča na lavici,
v jedné ruce jitrnici,
v druhé jelito.
Běž, Pepíku (Honzíku), vem jí to.

Blanka ťuká od rána
na klávesy piána.
Zatím umí zahrát leda
do-si-la-so-fa-mi-re-do.
Ale brzo bude hrát
všechny písně, co mám rád.

Proč se ten kůň tolik směje,
proč se tolik řehtá?
Markétka ho pastelkami
za ušima lechtá!

Levá ruka, pravá ruka,
do dlaně si prstík ťuká.
Pěsti, lokty, ramena,
hlava, břicho, kolena,
čelo, brada, nos,
Honza chodí bos.

Fičí, fouká fujavice
Filip vyšel na zajíce,
fííí bum střílí ve mžiku,
flintu má z půlky rohlíku.
Michael Novotný, učitel MŠ

Macek lezl ze vrátek,
roztrhal si kabátek,
máma mu ho vyspravila,
chodí zas jak ve svátek.

Jedna, dvě, Honza jde,
nese pytel mouky.
Máma se raduje,
že bude péct vdolky.

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub,
našla ho Johana
s dlouhýma nohama.

Já na ni dup:
Dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!

Pavel, Pavel
do pekla zajel
na bílém koni,
čert ho tam honí.