Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.
Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.
Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.
Vlaštovičky, vlaštovičky,
povídalky, švitořičky,
už nám z dálky jaro nesou,
na domov se celé třesou.
Prohlédly si, kde co leží,
hnízda, dvorky, špičky věží.
Havrane, havrane,
Kdypak jaro přijde,
rozhlížíš se ze stromů,
kdy sluníčko vyjde?
Havrane, havrane,
opusť svoje sídlo,
jaro už se v kalužích
na cestičce shlídlo.
Havrane, havrane,
už zbývá den pouhý,
neudělej sluníčku
na kabátku čmouhy.
Počkej brachu,
Zanech strachu,
Těch dnů bude ještě více,
Než probudí sluníčko
Jívám z jehněd svíce.
Jestlipak víte,
jak jaro budí zem,
no přece zlatým
slunečním paprskem,
zaťuká,
pohladí studenou
mokrou mez,
zavolá ,Vstávejte, jaro je právě dnes!
Vyšlo slunce nad mraky,
čarovalo zázraky.
Zelená se snítka,
zavoněla kytka
z každé zahrádky.
Zajásali skřivani,
bože, to je zpívání!
Kolo jarních krásek,
bílých sedmikrásek,
tančí po stráni.
