Doprava a stroje

Auto troubí tútútú

Auto troubí tútútú,
já už jezdit nebudu!
Silnice je rozkopaná,
kola z ní mám zablácená.

Když vyjedu na dálnici,
vidím samou kukuřici.
Kam se ztratil les?
s jízdou končím dnes!

Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Umí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák.

ABCD auto jede,
jede, jede, rychle jede,
do garáže potom vjede.

Leze, leze po železe,
očmuchává všechny meze.
Jede, jede na páru,
troubí při tom famfáru.

To ví přece každé mrně,
přes ulici opatrně.
Kdo přechází na přechodu,
neutrpí žádnou škodu.
Tam, kde dobrý rozhled schází,
tam se nikdy nepřechází.

Jedno kolo červené,
jedno kolo žluté,
jedno kolo zelené
k čemupak to bude? …

Jede vláček, jede krajem,
my si taky na vlak hrajem.
Jeden vagón, druhý, třetí,
zapojme se všechny děti. …

Sedí pejsek u vrátek,
jede kolem Fiátek:
“Haló, pejsku, obrať se!
Jedu správně do Hradce?”

“Vidím, pane Fiate,
že to tady neznáte.
Zajel jste si velice-
JE TU SLEPÁ ULICE.”

Rychlík houká, hučí, hvízdá,
to je přece jiná jízda,
můj dřevěný vláček
leze jako ráček.

Jede, jede vlak,
rychle jako drak.
Jede, jede do daleka,
kde na děti voda čeká.