Jméno autora:Veronika Baudyšová

Děti sedí, nejlépe v kruhu, ale mohou i v řadě nebo kolem stolu.
Učitelka hru začne a přitom říká:
„Byla jedna slepička,
co hledala zrníčka.
Na zahradě místo zrnka
našla žížalu.”Hra pokračuje tak, že úvodní říkanku opakují všechny děti.
Postupně děti jedno po druhém přidávají něco, co slepička našla (např. housenku, hrách, mák, pírko, list,…), a tak se řetězec nalezených věcí zvětšuje.
Úkolem dítěte, které přijde v kruhu na řadu, je, aby samo bezchybně zopakovalo všechna slova tak, jak byla postupně přidávána, a nakonec přidalo jedno slovo.

Hru hrají dvě nebo i více družstev.
Děti stojí v zástupech a soutěží v předávání „vajíčka” (nejlépe menší míček) z rukou do rukou ve vzpažení a to směrem dozadu.
Obměnou může byt podávání „vajíčka” v předklonu mezi rozkročenýma nohama opět směrem dozadu, nebo bokem.
Vyhrává nejrychlejší družstvo.

Jedno dítě je Slepá slepička (má zavázané oči šátkem) a chodí uprostřed kruhu ostatních dětí.
Ty mají za pasem různobarevné šátky.
Chodí po kruhu a říkají:
„Jedna slepá slepička chtěla hledat zrníčka,
nevidí, nevidí, já jí jedno dám.”Děti se zastaví, rozprostřou na zemi své šátky a zavolají:
„Hledej, slepá slepičko, hledej svoje zrníčko
tady nebo tam!”
a rozběhnou se z kruhu pryč.
Slepička „hopká” na bobku a říká:
„A já Slepá slepička nechci žádná zrníčka,
ale tento šáteček. Čípak šátek mám?”
Nahmatá některý šátek a komu patří, ten místo ní dělá Slepou slepičku.

Hra se hraje v přírodě.
Děti (slepice) si vysypou travou nebo listím kola (hnízda) a vloží do nich několik kamínků (vajíčka).
Pak si na hnízda posedají a kdákají.
Přiběhne určené dítě (tchoř) a bere z některého hnízda kamínky – vajíčka.
Všechny slepice se na tchoře vrhnou a snaží se ho jakoby klováním zahnat.
Když se jim to podaří, každá své původní hnízdo rozhází a udělá si jiné jinde, aby ho tchoř nenašel.

Učitelka nebo vybrané dítě je kvočna, ostatní jsou kuřátka.
Jsou v prostoru herny (kurník), který je ohrazen lanem napnutým ve výši asi 50 cm nad zemí.
Pod lanem společně podlezou a jdou se procházet a „hledat zrníčka na zahradu”.
Na druhém konci „číhá liška” (určené dítě).
Jakmile učitelka zvolá: „Pozor liška!”, liška vyběhne a snaží se chytit utíkající kuřátka.
Ta se před ní zachrání podlezením lana.
Výška lana se může postupně snižovat.

Dvě skupiny dětí stojí v řadách naproti sobě.
Každé dítě má v ruce „vajíčko” (míček).
Mezi nimi uprostřed je natažené lano nebo jiná překážka (lavička) ve výšce asi 30 cm.
Na povel učitelky začnou obě skupiny koulet míček na opačnou stranu.
Povelem učitelka hru ukončí.
Vyhrává ta skupina, která má na své polovině méně „vajíček”.

Může se hrát v interiéru i v přírodě.
Děti utvoří kruh, jedno dítě obchází kruh a říká říkanku:
„Když jsem šel okolo dvorečku,
chytil jsem černou slepičku,
a ta mě klovla do malíčku.
To je ona!”Na poslední slova se dotkne hlavy některého z dětí, a to se zařadí za ně.
Potom chodí kolem kruhu oba a postupně se k nim přidávají ostatní vybrané děti, takže vytvářejí zástup.
Opakuje se tak dlouho, až jsou v zástupu všechny děti.

Obměnou může být způsob, kdy dítě chodící kolem kruhu za sebe vybere jiné dítě.

Děti vytvoří dvojice.
Každé dítě ve dvojici chytí za dva cípy šátek, v němž je vajíčko (molitanový míček).
Podle pokynů učitelky dělají různé pohyby (např. obě si dřepají, nebo vajíčko v šátku vyhazují vzhůru a zase chytají, vyhazují vajíčko do košíku, koulejí ho z jedné strany šátku na druhou, tancují s ním apod.).

Dítě, které honí, má v malém košíčku vajíčko.
Musí opatrně běžet, aby mu nevypadlo, a současně chytit někoho, komu košíček předá a ten pak honí místo něho.