Otevřete čerti vrata
Otvírejte čerti vrata,
jdem se kouknout na čerťata.
Čertí kluci, čertí holky,
baští v pekle teplé vdolky. (mají rádi černý vdolky.)
Peklo, peklo, peklíčko,
máme tady teplíčko.
Otvírejte čerti vrata,
jdem se kouknout na čerťata.
Čertí kluci, čertí holky,
baští v pekle teplé vdolky. (mají rádi černý vdolky.)
Peklo, peklo, peklíčko,
máme tady teplíčko.
Jak vypadá Ježíšek?
Má opravdu kožíšek?
Kolik je mu asi let?
Jeden, dva, tři, čtyři, pět?
V čem roznáší dárečky?
Zdobí také stromečky?
Chodí nebo přiletí?
Čím se liší od dětí?
Třeba podle svatozáře?
Proč se nikdy neukáže?
Všem zajícům, na mou duši,
vždycky v zimě mrznou uši.
Závidí nám velice
kulichy i čepice.
Louskáme vlašské oříšky,
co leží v misce na ovoce.
Pak schováme si skořápky,
budou z nich dobré kocábky
na Vánoce.
To dáme do nich zapálené svíčky
a přivřenými víčky
budem přihlížet,
kdo první
v moři umyvadla
obepluje svět.
Přišly zase po roce…
Kdo?
No přece Vánoce!
Po jehličí zelené,
po cukroví pečené.
S kmotrem kaprem ve
vaně…
Těšili jste se na ně?
K vánocům si přejí psíci
metr dlouhou jitrnici,
mísu párků, ranec kostí
a tlačenku pro své hosty.
Nikdo z nich si nepřipustí,
že pak možná budou tlustí.
Z mraků tiše chumelí,
vločka k vločce sedá,
les už není zelený
a pole jsou hnědá.
Je běloučký čas vánoční,
čas cukroví a jmelí,
čas dárků,
co jsou za skříní –
anebo pod postelí.